Vinyl vs. digitál: Co opravdu zní lépe?

Vinyl vs. digitál – téma, které rozděluje hudební nadšence už desítky let. Jedni tvrdí, že nic nepřekoná teplý a analogový zvuk gramofonových desek, druzí argumentují technickou dokonalostí digitálních formátů. Existuje však objektivní odpověď na otázku, co opravdu zní lépe? Zdá se, že zřejmě ne. Ostatně co to znamená, že něco zní lépe? Je to precizní studiový projev bez gramu basu navíc, zvuk, který má takříkař koule a pohltí vás jako nabušená technoparty, nebo hutný a zároveň řízný příval rockové energie jako na koncertu?

My tedy většinou hlasujeme pro přirozenost a věrnost projevu, ale pojďme se na problém podívat z pohledu tvrdých faktů a techniky. Pokusíme se přitom zároveň nezapomenout ani na kvality, které nejsou jen o zvuku. Ty jsou totiž velmi často nezanedbatelnou součástí zážitku, který při poslechu skrze skvělá sluchátka, nebo třeba špičkový gramofon či kotoučový magnetofon máme. Často totiž právě ty mění obyčejný poslech v nezapomenutelnou chvíli plnou relaxace, pohody a hlubokých emocí.

Vinyl vs. digitál: Zvuková věrnost

Digitální formáty jako CD (16 bitů / 44,1 kHz) nebo Hi-Res audio (24 bitů / 96 kHz a více) mají výrazně vyšší dynamický rozsah než vinyl. Zatímco CD zvládne přibližně 96 dB, Hi-Res formáty se pohybují až kolem 120–144 dB.. Naproti tomu vinyl typicky operuje v rozmezí 60–70 dB, což znamená, že v tichých pasážích nahrávky je slyšitelný povrchový šum a celkově je zvuk více komprimovaný. Správně masterovaný digitál tak kromě reprodukce prosté šumu nabídne i bohatší detaily a výraznější dynamiku reprodukce

Dnešní špičkové D/A převodníky zvládají dokonce až 32bit hloubku a vzorkovací frekvence až 768 kHz, což v teorii přináší extrémní dynamický rozsah přes 190 dB a ještě jemnější detail. V praxi se ale ukazuje, že mastering a samotná nahrávka v kvalitě výsledného zvuku hrají mnohem větší roli. Jednoduše řečeno, dobře masterované CD zní vždy lépe, než špatný master v Hi-Res. Fakticky totiž ani ty nejlepší D/A převodníky neumí tento dynamický rozsah využít a naše uši prý také ne.

Špičkový designový DAC X-Sabre zaujme na první pohled, zdroj: matrix-digi.com

Na druhou stranu, analogový záznam má přirozenější dynamický přechod mezi tichými a hlasitými pasážemi. Digitální kvantizace, ač precizní, někdy způsobuje určitou „tvrdost“ zvuku kvůli nutnosti vzorkování a následného zpracování. U analogu tak mohou být přechody jemnější a plynulejší, což může subjektivně přispět k přirozenějšímu vjemu. Ostatně i vědomí, že čistě analogové stereofonní nahrávky mohly na magnetofonový pás putovat téměř bez vnějších zásahů znamená mnoho. V případě vinylu ale bohužel vždy přichází i komprese pomocí ekvalizační RIAA křivky. Ta při záznamu zesiluje vyšší frekvence a naopak potlačuje basy, což pomáhá redukovat rušení a zlepšuje fyzické vlastnosti drážek. Při zpětném přehrávání pak phono předzesilovač aplikuje opačný proces – zesílí nízké frekvence a utlumí vysoké. Tím se signál sice vrací k původnímu zvukovému charakteru, ale nelze popřít, že zvuk citelně ovlivňuje.

Vinyl jako sběratelský fenomén

Kromě zvuku hraje u vinylu roli i jeho fyzická podoba. Gramofonové desky jsou nejen nositelem hudby, ale i sběratelským artiklem s vlastní uměleckou hodnotou. Velké obaly, pečlivě zpracované booklety i nejrůznější designy samotných desek a grafická provedení dodávají hudbě vizuální rozměr, který digitální formáty jednoduše nenabízejí. To, že si můžeme na médium sáhnout a uschovat ho do pečlivě opečovávané sbírky, vinylu dodává něco navíc. A mohli bychom mluvit i o případném podpisu skladatele nebo interpreta.

Přehrávání hudby z gramofonu je i estetický zážitek, stačí se podívat na Pro-Ject The Classic Reference, zdroj: hifimanie.cz

Dalším aspektem je samotný rituál poslechu i krása samotného přehrávače – vyndání desky z obalu, nasazení na talíř gramofonu a spuštění jehly. Tento proces vytváří hlubší propojení s hudbou a může posílit emoční zážitek z poslechu. Posluchač má navíc možnost experimentování s různými přenoskami, předzesilovači, rameny… Svou vášeň si tak užije dosyta pokaždé, když najde dostatek času k soustředěnému poslechu.

Vinyl vs. digitál: Konec debaty?

Z pohledu technické kvality zvuku nemůže dnes analogový záznam konkurovat digitálním formátům s vysokým rozlišením. Obzvlášť tedy ve chvíli, kdy většina moderní hudby vzniká v digitální doméně už ve studiu. To ale neznamená, že digitál je pro každého „lepší“ – emoční aspekt poslechu a vnímání hudby jsou stejně důležité. A nesmíme zapomínat ani na krásy techniky. Špičkovému gramofonu, jako je třeba Pro-Ject Signature 12.2  a široké nabídce přenosek nemůže konkurovat z hlediska designu a zážitku nejspíš žádný streamer. I když musíme přiznat, že třeba takové streamery od Hifi Rose nebo moderní high-end zesilovače s integrovaným streamingem se snaží statečně konkurovat.

Závěrem lze říct, že digitál nabízí technickou dokonalost, ale analogová média mají své kouzlo – a v mnoha případech i subjektivně přirozenější hudební charakter. Navíc fyzické nosiče představují hodnotný sběratelský prvek a estetický doplněk, který čistě digitálnímu světu chybí. A pak je tu ještě jeden, snad zbytečný a trochu iluzorní argument. Když jednoho dne padnou světové vlády, elektrárny přestanou fungovat a svět se ponoří do temnoty, tak z vinylu tu ty krásné tóny stále relativně snadno dostanete. Z vašeho předplatného Spotify, Tidal, nebo Apple Music určitě ne.

Domů » Vinyl vs. digitál: Co opravdu zní lépe?

Jan Frič

Od malička pohlcený technologiemi, zvukem a obrazem. Nejraději je, když sedne doma u filmu. Pak ostatní otravuje řečmi o tom, že je domácí kino lepší než multiplex.