Obrázky z výstavy č. 1 – Aretai spojilo citlivost s razancí

Letošní Audio Video Show v Praze nabídla tolik zajímavých expozic, že by bylo škoda odbýt ji jedním rychlým souhrnem. Mě zaujala premiéra Aretai, Petru nová sluchátka Grell a Jakuba AQ Ultima. Proto jsme se v redakci rozhodli pojmout první reporty trochu osobněji a zevrubný souhrn toho nejdůležitějšího přinést až později v tomto týdnu. Tehdy už snad bude jasné i kolik návštěvníků dorazilo a jak dopadlo tradiční hlasování o nejlepší expozice.

Mě osobně letos nejvíc utkvěl v hlavě pokoj 356, kde proběhla česká premiéra lotyšské značky Aretai s modelem Contra 200F. A zajímavé je, že mě do něj nepřitáhla značka samotná, ale prostě hudba. Teprve později jsem pochopil, že je tahle expozice ještě výrazně zajímavější, než bych v zapadlém pokojíku na konci chodby čekal.

Velice citlivé reprosoustavy předvedly pořádnou sílu i s 12W elektronkovými Class A monobloky, zdroj: hifimanie.cz

Reprosoustavy Aretai totiž poháněly lotyšské butikové zesilovače A-Definition WE 300B Class A. Nešlo tedy o žádné trhače asfaltu, ale o klasickou ukázku lampové filozofie postavené na slavné triodě 300B. Výkon činí jen 12 W RMS, což na papíře nemusí působit nijak omračujícím dojmem. Právě ve spojení s citlivými reprosoustavami ale podobná koncepce ukazuje svou sílu. Nebyla to sestava, která ohromuje hrubou silou, ale tím, jak přesně, důrazně a barevně umí hrát.

Když vás do pokoje doslova vtáhne rytmus

Už z chodby mě nalákaly tvrdé beaty skladby Ratchets Rasmuse Hedegaarda Sørensena. Byly přesně tím typem zvuku, kvůli kterému člověk automaticky zpomalí, otočí hlavu a jde zjistit, co se to za dveřmi vlastně děje. V samotném pokoji mi pak tenhle zážitek doslova vyrazil dech. Rytmus byl neuvěřitelně prokreslený, pevný a přesně ohraničený. Každý úder měl své místo, konturu i váhu a navzdory menšímu pokoji se beaty neslévaly do únavné, nekonkrétní masy.

Pohled na poměrně kompaktní sloupek působil v kontextu obrovského basu, který se z nich valil jako zábavný kontrapunkt, zdroj: hifimanie.cz

Právě to byl moment, kdy jsem zbystřil. Dosáhnout podobně přesného vyjádření basu se totiž v běžných akusticky neošetřených prostorách podaří jen málokdy. A to je obvykle velmi dobré znamení. Ne snad proto, že by výstavní zvuk musel automaticky znamenat absolutní pravdu, ale protože člověk narazí na sestavu, která mu během pár vteřin předvede něco, co mu zůstane v hlavě i po návratu do běžného života.

Ohromující show i s výkonem 2 x 12 W

Na podobných výstavách se člověk často setká se sestavami, které se snaží zaujmout během prvních deseti vteřin. Někdy to funguje přes obří bas, jindy přes vytažený detail nebo agresivnější prezentaci prostoru. A je nutné přiznat, že tady to zafungovalo také. Obzvlášť když jsem po vstupu do místnosti zahlédl elegantní sloupové reprosoustavy Aretai Contra 200F s netradičně řešenou čelní stěnou a výrazným hornovým výškovým měničem. V tu chvíli jsem ještě netušil, že právě promyšlené technické řešení a vysoká citlivost budou jedním z důvodů, proč tahle sestava dokázala i s nízkovýkonovými elektronkami působit tak suverénně.

Nebýt zvuku, působila by sestava ve vystěhovaném hotelovém pokojíku skoro obyčejně, zdroj: hifimanie.cz

Roli hrály i samotné monobloky A-Definition EMBER, které byly samy o sobě magnetem pro oči. Ve spojení s reprosoustavami Aretai Contra 200F nabídly i přes výkon pouhých 2 × 12 W zvuk s drajvem, kontrolou a bohatstvím detailu. Poslechu navíc dodávala náležitou světelnou show i indikační elektronka 6E1N, tedy takzvané magické oko. Její zeleně zářící obrazec reagoval na hudební signál a v kombinaci s tvrdými beaty šlo o skutečně hypnotický zážitek

V odpovídajícím interiéru působí Aretai Contra 200F elegantním decentním dojmem, zdroj: Aretai

Aretai Contra 200F: neobvyklá konstrukce, která funguje

Samotné reprosoustavy mě oslovily i designem, který chytře kombinuje minimalistické tvary s jediným výrazným akcentem v podobě bílé oblé horny. Na první pohled působí nenápadněji, než by člověk u podobně ambiciózní sestavy čekal. O to větší překvapení přijde ve chvíli, kdy začnou hrát. Aretai Contra 200F totiž nepůsobí okázale, přesto dokáží vykouzlit velký, dospělý zvuk, který se nezalekne ani méně ideální akustiky. Právě tady má podle výrobce pomáhat zadní basový měnič. Protilehlé rozmístění dvojice 200mm wooferů má soustředit více energie k posluchači a méně k bočním stěnám, zatímco jejich výškový posun pomáhá mírnit vertikální rezonance místnosti. A v rámci téhle prezentace to podle mě fungovalo velmi dobře.

Výrobce pomáhá basovému výkonu nejen basreflexem, ale i zadním basovým měničem, který pomáhá v boji se stojatým vlněním v místnosti, zdroj: aretai.com

Zajímavé jsou Contra 200F i technicky. Jde o 3,5pásmovou konstrukci, která na relativně kompaktním půdorysu kombinuje 25mm kompresní výškový měnič s dvojicí velkých 200mm basových reproduktorů s neodymovými magnety. Výrobce tu zjevně našel způsob, jak ze štíhlého sloupu a nízkého výkonu zesilovačů dostat velký, rychlý a přitom pevně organizovaný zvuk. Když zazněl Hans Zimmer a jeho Blade Runner 2049, bylo zřejmé, že systém umí vedle tvrdého rytmu nabídnout i masu, temnotu a fyzický tlak. Následovala Tin Pan Alley od Stevieho Ray Vaughana, kde systém předvedl i jemnější tvář. Projev byl uvolněný, šťavnatý a nechával hudbu volně dýchat.

Středový měnič s průměrem 125 mm zazářil při everything i wanted od Billie Eilish. Výrobce ho zasadil do jemně profilovaného vlnovodu, jenž má pomáhat nejen rozptylu středního pásma, ale i plynulejší integraci se zbytkem reprodukce. Hlas Billie Eilish působil klidně, pevně usazeně a velmi přirozeně, aniž by ztratil intimitu a jemné textury. Právě tady se podle mě ukázalo, že Aretai nesází jen na velký bas a efektní dynamiku, ale i na promyšlenou soudržnost celého návrhu.

K Aretai jsem tahal i přátele

Musím se přiznat, že jsem se do místnosti během výstavy nevrátil jen jednou. Naopak. Několikrát jsem se sem vracel s přáteli, abych jim tuhle sestavu ukázal. Patřila k těm, o nichž máte potřebu říct: „Sem si pojď sednout, tohle musíš slyšet.“

Interiér z propagačních materiálů působí jako akustické peklo. Přesto věřím, že Aretai Contra 350F s 300mm měničem by se s ním popraly, zdroj: aretai.com

Nakonec jsem navíc neodolal a nechal si pustit i Igorrrovo Downgrade Desert, abych si vyzkoušel, jak si tenhle systém poradí s méně organizovaným přívalem energie. K mé radosti se sestava s tlakem i zvukovým chaosem, který se může na špatně sladěné sestavě velmi rychle rozpadnout do nečitelné hlučné masy, poprala na výbornou. I tady si systém udržel přehled, drajv a pevnou ruku.

Nadšené vyprávění má proto jen jeden drobný zádrhel. Abych si sestavu mohl postavit doma, musel bych asi mezi čtenáři vyhlásit sbírku. Jen na samotné Aretai Contra 200F totiž padne asi 27 800 €, tedy zhruba 680 000 Kč. Zatím se tedy alespoň pokusím oslovit lokální zastoupení, abychom si mohli vyzkoušet třeba Aretai Contra 100s v rámci seriózního redakčního testování. Držte nám palce.

Zdroj: aretai.com

Domů » Obrázky z výstavy č. 1 – Aretai spojilo citlivost s razancí

Jan Frič

Od malička pohlcený technologiemi, zvukem a obrazem. Nejraději je, když sedne doma u filmu. Pak ostatní otravuje řečmi o tom, že je domácí kino lepší než multiplex.