RECENZE: Laky Mari – Kind (of) Mind. Když se folk potká metalem a experimentují

Třebíčská kapela Laky Mari se na druhém albu Kind (of) Mind nebojí míchat zdánlivě neslučitelné hudební styly. Folk se tu potkává s jazzem, progresivním rockem i metalem, nechybí netradiční vokály ani pořádná porce kytarových efektů. A protože muzikanti věnovali značnou pozornost také samotnému zvuku, rozhodli jsme se na album podívat trochu jinak. Vedle hudby nás zajímalo i to, jak vznikala jeho výsledná zvuková podoba.

Na Hifimanii se obvykle věnujeme především technice, na které hudbu posloucháme. Když nás tedy Mari Křížová z kapely Laky Mari oslovila s nabídkou recenze jejich nového alba, přiznám se, že jsem chvíli váhal. Hudební kritika přece jen není náš denní chleba. Nakonec ale převážila zvědavost a také radost z toho, že nás muzikanti sami oslovili. Za tuhle příležitost jim patří poděkování.

Navíc se nabízela možnost podívat se na celou věc z trochu jiné perspektivy. Ostatně i ta nejlepší hi-fi sestava je odkázaná na práci hudebníků, producentů a zvukařů. A právě v případě Kind (of) Mind stojí za pozornost nejen hudební nápady, ale také způsob, jakým se dostaly na nahrávku.

Z folkového dua vyrostlo experimentující trio

Laky Mari vznikli v roce 2020 spojením zpěvačky a autorky Mari Křížové s kytaristou Lukášem Krupičkou. Oba se znali z hardrockové kapely Endless Melody, jejich společná tvorba ale zamířila spíš k akustickému folku. A právě v počátcích nové kapely vzniklo roku 2022 i debutové album Laky Mari jménem Lapidárium. Už tady přitom bylo zjevné, že hudebníci začali brát vážně i zvukovou stránku nahrávky.

Laky Mari působí především živě, zdroj: facebook Laki Mari

Zlom však přišel s bubeníkem Matoušem Bendou, který se stal stálým členem kapely v roce 2024 . Přinesl totiž výraznější rytmiku, otevřel prostor tvrdším kytarám a dodal skladbám úplně jinou energii. Dnes si tak Laky Mari sice říkají folklórní jazzrocková kapela, ale jejich aktuální tvorba se podobným škatulkám docela úspěšně vzpírá.

Mari vedle zpěvu obstarává také syntezátorové piano a baskytaru, Lukáš střídá elektrickou kytaru s baskytarou a Matouš se stará o bicí a perkuse. Všichni tři navíc zpívají, takže důležitou součástí jejich zvuku jsou i vícehlasé aranže. Vedle jemnějších pasáží dostávají prostor tvrdé kytary, netradiční hlasové techniky i výrazné syntezátory. A pak je tu ještě podstatný posun k anglickému jazyku. Ten může působit buď odvážně, jako krok vstříc zahraničnímu publiku, nebo jako vstřícnost k modernímu vkusu.

Kind (of) Mind není jen hra se žánry

Název alba si pohrává s anglickými výrazy kind of mind a kind mind. V překladu tak může odkazovat na určitý způsob myšlení i laskavou mysl. A právě laskavost, empatie a vztah člověka k ostatním živým bytostem tvoří důležitou část jeho poselství.

Pro Laky Mari to není nové téma. Už na EP Zvířecí triptych se věnovali ochraně zvířat a lidskému přístupu k přírodě. Na nové desce v nastaveném kurzu pokračují, tentokrát ale v podstatně pestřejším hudebním balení.

Výrazným příkladem je singl Evil be good, který album uzavírá a jehož videoklip pracuje se skutečnými záběry ze živočišného průmyslu. Rozhodně tedy nejde o bezstarostnou podívanou. Kapela chce upozornit na věci, které společnost často přehlíží, a nijak se netají tím, na čí straně stojí.

Důležité ale samozřejmě je, zda hudba funguje i bez znalosti příběhů a myšlenek, které za ní stojí. A zda se všechny ty žánrové odbočky dokážou spojit v přesvědčivý celek.

U mixáku Laky Mari Šišma?!

Jméno Kamila Dandy mi bylo povědomé hned, jak jsem ho v podkladech zahlédl. A po chvíli pátrání se ukázalo, že nejde o náhodu. Danda totiž v minulosti působil také v kladenské kapele Hrobníkova lopata, kde používal přezdívku Šišma. A právě přes tuhle kapelu, pár přátel a jeho bratra, se kterým jsem studoval, se naše cesty kdysi nepřímo protnuly. Hudební svět je zkrátka někdy překvapivě malý. Důležité ale je, že Kamil nabral  mnoho zkušeností na alternativní scéně. Vedle Hrobníkovy lopaty prošel například skupinami Fousy Mojo a Heřman Švihák, zatímco dnes se věnuje především vlastnímu projektu bOŽÍ mUKA.

Záznam alba zajistilo studio Aluna, které založill a vede hudebník Kamil Danda, zdroj: facebook Laky Mari

Není tedy divu, že jsem se při poslechu nemohl ubránit dojmu, že se jeho rukopis do nahrávky propsal víc, než by laik od zvukaře očekával. Hravost, která mu byla vlastní už na střední škole se propisuje hned do prvních vteřin nahrávky a musím říct, že by možná mohla leckoho odradit. Po 30 vteřinách se ale první skladba rozjede a je jasné, že tady se hraje o několik úrovní výš, než si pamatuji ze střední školy. Není se ostatně čemu divit.

Dnes je totiž Kamil Danda především zkušeným zvukařem a majitelem studia Aluna, které vybudoval ve venkovské roubence nedaleko Jičína. Nahrávali u něj například Čtvrt na smrt, MIEA, Der Šenster Gob nebo Kapitáni Průmyslu. Kromě studiové práce se navíc věnuje i osvětě. Pro magazín Frontman připravil rozsáhlý seriál o nahrávání hudby, ve kterém probírá všechno od snímání bicích a kytar až po mix a mastering. Je tedy zjevné, že se na zvuk nedívá pouze jako na technickou disciplínu, ale také jako na důležitou součást hudebního výrazu.

Zvuk hledali dlouho před příchodem do studia

I když album nahrával Kamil ve studiu Aluna, pochopitelně nemám žádné informace o případné míře jeho tvůrčího vkladu, takže nechci předjímat. Třeba můj pocit důvěrné známosti jednoduše vyplývá jen z dobré chemie mezi kapelou a zvukařem. Produkci totiž vedl kytarista Lukáš Krupička, který měl podle Mari Křížové o výsledném zvuku nejjasnější představu.

Kapela se zvukem ve studiu dlouho experimentovala už při jeho snímání, zdroj: FB Laky Mari

Muzikanti navíc při práci nepoužívali jiné nahrávky jako zvukové reference. Místo toho experimentovali už při přípravě demoverzí a postupně hledali vlastní zvuk. Zvlášť důkladně si pohráli s kytarami. Vedle efektů jako flanger, phaser, vibrato či ring modulátor zkoušeli také různé reproduktorové boxy. Pro tři skladby s výraznějším zkreslením si dokonce do studia přivezli tři varianty, které si předem vytipovali při práci na demech. U kláves zase vycházeli především ze zvukové banky nástroje Roland Juno.

Ať tak či onak, podstatné je, že výsledkem je neskutečně pestrá nahrávka s opravdu příjemným masteringem, která si rozhodně zaslouží víc než mrňavý přenosný gramofon, nad kterým ohrnoval nos už Alex v Mechanickém pomeranči.

Mastering dostal na starost Kakaxa

Finální mastering obstaral Petr „Kakaxa“ Fleissig ze studia 3bees. S Kamilem Dandou se přitom dobře zná a spolupracovali už na několika dalších projektech, včetně nahrávek Božích muk. Podle informací od Mari Křížové pracovali muzikanti s 24bitovými soubory WAV při vzorkovací frekvenci 44,1 kHz. Oproti klasickému CD tak měli při studiové práci výrazně větší dynamickou rezervu. O to větší škoda, že na Tidalu i Apple Music je album dostupné pouze v 16bitové kvalitě.

Fleissig doručil velmi příjemný mastering, zdroj: FB Petr Fleissig

Bez ohledu na technické detaily lze ovšem konstatovat, že se pánům zadařilo. Navzdory pestré žánrové i nástrojové skladbě, která podle Mari Křížové představovala při mixu a masteringu pořádnou výzvu, působí album překvapivě soudržně. Zvuk má příjemnou vřelost, dokáže pořádně zatlačit a přitom neztrácí živost ani v energičtějších pasážích.

Kind (of) Mind nakopne i uklidní

Album při poslechu skvěle propojuje vokál zpěvačky, která dokáže pracovat s veselými motivy i hrdelní vokální prací. Ve skladbě  Contrasts člověka spolu se zkreslenými kytarami donutí rytmicky pokyvovat hlavou aby se vzápětí vynořila v lehkém reverbu písně Fairytales, kde se nechá klarinetem doprovodit z lyrické nálady až do téměř muzikálové aranže s výrazně vypjatějším projevem. Překvapivě přitom opět skladbu uzavírá téměř šeptem. Posluchač se tak ani na okamžik nenudí. A to platí pro celou desku.

Asi jste poznali, že rozhodně nejsem hudební kritik. Tuhle pasáž proto raději uzavřu tím, co je z mého pohledu pro naše čtenáře podstatné. Totiž tím, že vokál Mari Křížové táhne celým albem s opravdu pěknou prezencí a působivostí. Ať už se pohybuje v jemných melodických polohách, nebo přechází do expresivního křiku a hrdelního zpěvu, její hlas zůstává krásně čitelný, posazený vpředu a jednoduše přítomný. Kapela jej přitom obklopuje dobře vyváženými nástroji a příjemným témbrem, který v klidnějších pasážích doslova hřeje.

Pomalý rozjezd závěrečného singlu Evil be good to krásně ilustruje. Bicí mají důraz, ale nepřekrývají klavír ani příjemně pružnou, hluboko sahající basovou linku. A pak už člověk jen sedí a poslouchá, jak se všechno postupně rozvíjí v mohutné finále, které se nebrání efektnímu kytarovému sólu ani sborovému zpěvu.

A právě v tom pro mě spočívá největší kouzlo Kind (of) Mind. Nahrávka dokáže být hravá, naléhavá i překvapivě něžná, aniž by se rozsypala na nesouvisející hudební nápady. Navíc má zvuk, který člověka svádí pustit si ji pořádně nahlas. A když se po doznění posledních tónů přistihnu, že mám chuť začít zase od začátku, je to asi ta nejlepší pochvala, jakou mohu muzikantům dát.

Domů » RECENZE: Laky Mari – Kind (of) Mind. Když se folk potká metalem a experimentují

Jan Frič

Od malička pohlcený technologiemi, zvukem a obrazem. Nejraději je, když sedne doma u filmu. Pak ostatní otravuje řečmi o tom, že je domácí kino lepší než multiplex.