Loudness War - nešvar, který by díky streamingu mohl zmizet

Loudness War, neboli „válka hlasitosti“, byl dlouhé roky prokletím hudebního průmyslu. Trend, který vedl k extrémní kompresi nahrávek na úkor dynamiky, začal v 90. letech a kulminoval mezi lety 2005–2010. Zatímco v minulosti byla hlasitější skladba synonymem pro větší průraznost v rádiích a na CD, dnes se díky streamovacím službám situace obrací. Standardizace hlasitosti a rostoucí požadavek na kvalitnější zvuk vedou k postupnému úpadku tohoto fenoménu.

Téma je nesmírně zajímavé, protože právě kvůli Loudness War mívají často alba vydaná jako gramofonové desky vyšší dynamický rozsah než jejich CD verze, ačkoli by tomu tak z hlediska technických limitů být nemělo. Na to upozornil pan Řežábek v komentáři pod naším článkem o rozdílech vinylu a digitálu. Není to ale pravidlem. Jak už jsme tehdy psali, hlavní je master. Ostatně třeba původní vydání alba Brothers in Arms od Dire Straits z roku 1985 dosahuje skvělého rozsahu DR 16 i když se vinylová verze nikdy nedostala přes DR 14.

Ptáte se, co číslo DR (dynamic range) znamená? Hodnota popisuje rozdíl mezi celkovou průměrnou hlasitostí nahrávky a jejími dynamickými špičkami. Poměr je odvozen od rozdílu v Db i když je plně nerespektuje a zaokrouhluje na celá čísla. Pojďme se ale raději podívat na to, jak se vše seběhlo, co to pro nás znamená a kudy z problému ven.

Co je to Loudness War a jak vznikla?

Víte, jak to ještě nedávno bývalo s hlasitostí reklam v televizním vysílání? Tak u hudby to bývalo podobné. Všichni se snažili zaujmout vyšší hlasitostí než jakou měla konkurence. A překvapivě nebylo třeba nic víc než mít hlasitější nahrávku. To bylo s nástupem digitálních médií a masteringu výrazně jednodušší. Vydavatelství a zvukaři začali používat limitery a kompresory. Trend vycházel z předpokladu, že hlasitější skladba na stejném nosiči se snáze prosadí a měl neblahé důsledky. Problém totiž je, že tento postup dramaticky snižoval dynamický rozsah, způsoboval clipping a ničil jemné nuance původního záznamu..

Komprimovaný zvuk: Ztráta dynamiky vyšší hlasitost 1677x1000x

Vyšší hlasitost a komprese znamenají omezení dynamiky a ztrátu jemných nuancí, zdroj: hifimanie.cz

Typickým příkladem je album Death Magnetic (2008) od Metallicy, které bylo tak silně komprimované, že posluchači preferovali jeho verzi z videohry Guitar Hero, která obsahovala mnohem lepší dynamiku. Částečnou obranou byly v minulosti hlavně mastery pro vinyl. Ty totiž musely respektovat fyzická omezení média, která neumožňovala příliš vysokou hlasitost – díky tomu paradoxně vinyl s nižším dynamickým rozsahem nabídl vyšší dynamický rozsah než CD se stejným albem. Trochu pikantní je, že v tomto případě ani vinyl nenabídl víc než verze pro Guitar Hero.

Typickým příkladem ale může být Californication od Red Hot Chilli Peppers z roku 1999. To mělo na CD nosiči DR 4, zatímco u vinylového vydání dosahovala hodnota DR 12. Dynamika tak byla na úplně jiné úrovni a i když aktuálně ani v digitální online distribuci nenajdeme plnotučný dynamický rozsah, dostaneme se alespoň na DR 7.

Jak streamovací služby mění pravidla hry

Dříve byla hlasitost konkurenční výhodou, ale dnes ji regulují algoritmy streamovacích služeb. Platformy jako Spotify, Apple Music, YouTube, Tidal nebo Qobuz zavedly tzv. loudness normalization – automatickou normalizaci hlasitosti všech skladeb na stejnou úroveň. Tu sice často nároční posluchači vypínají, ale většinový posluchač ji nechává typicky zapnutou. V případě YouTube dokonce funkci ani vypnout nelze.

To znamená, že ani komprimované nahrávky s masteringem pro maximální hlasitost již nezazní hlasitější než ostatní. Zbydou tak jen zvukové artefakty a plochý únavný projev, které rozhodně nejsou výhodou. Naopak, představují citelným hendikep. Bohužel ale stále spousta producentů a hudebníků tento fakt opomíná a tlačí na pilu. Dá se ale předpokládat, že trend se postupně změní a streamingové platformy na tom budou mít lví podíl. Ostatně mezi zvukaři už se začíná říkat, že dynamika je nová hlasitost. Zřejmě se tak blýská na lepší časy.

Známky obratu: lepší mastering a high-fidelity trend a Dolby Atmos

V poslední dekádě dochází k obratu v kvalitě zvuku nových vydání. Výrazný posun odhalilo například album Daft Punk – Random Access Memories (2013): Album si zachovalo výborný dynamický rozsah DR 10 i v digitální podobě, ale vinyl s DR 12 stále hraje prim. Není pak divu, že i známý kritik Loudness War Steven Wilson se svým To the Bone (2017) masteroval album s důrazem na detaily a dynamiku. I tak běžná digitální verze nabídne DR 10 ačkoli vinyl má rozsah DR 12. V 5.1kanálovém masteru pro Blu-Ray se ale už budeme bavit o dynamickém rozsahu DR 13, který vinyl lehce překonává.

Stačí seřadit alba v databázi podle data vydání a hned vidíme posun k lepšímu, zdroj: dr.loudness-war.info

Vzestup Hi-Res audia a vinylů navíc studiím ukazuje rostoucí poptávku po kvalitnější reprodukci zvuku. Ta je v přímém rozporu s předchozím trendem hyperkomprese a zběsilé honby za maximální celkovou hlasitostí. Můžeme tedy předpokládat, že se u novějších alb budeme setkávat s přirozenějším dynamickým projevem stále častěji.

Zvlášť zajímavé bude pozorovat v tomto ohledu přínos Dolby Atmos. Prostorový formát LUFS normalizaci hlasitosti vyžaduje a má výrazně nižší úrovně základní hlasitosti, než se kterými se setkáváme u komprimovaných CD masterů, které se často dostávaly na úroveň – 8 LUFS a tak dynamiku prakticky eliminují. Filmový zvuk se obvykle v Evropě masteruje na -23 LUFS, v Americe na -27 LUFS a hudební mixy nepřekračují -18 LUFS. Pro úplnost jen doplníme, že LUFS (Loudness Units Full Scale) je standardizovaná jednotka pro měření vnímané hlasitosti, která reflektuje citlivost lidského sluchu a umožňuje přesnější normalizaci zvuku napříč médii.

Jak poznat kvalitně masterovanou nahrávku?

Koho zajímá, zda je album obětí Loudness War, může vyrazit na dr.loudness-war.info a zkontrolovat si hodnoty Dynamic Range (DR) osobně. DR hodnoty nad 10 značí dobrý dynamický rozsah, zatímco DR 5 nebo méně obvykle znamená silně komprimovaný zvuk. Kdo poslouchá přes počítač přitom může využít i vlastní měření. To zprostředkuje například přehrávač foobar2000 s doplňkem Dynamic Range Meter. Ten umí vyhodnotit nejen DR skladby, ale i celého alba.

Závěr: Je Loudness War u konce?

I když se tento fenomén zcela neztratil, jeho vliv v posledních letech slábne. Díky streamovacím službám, high-fidelity i Dolby Atmos a nárokům posluchačů se opět vrací větší dynamický rozsah. To je skvělá zpráva pro každého, kdo si chce hudbu vychutnat v co nejlepší kvalitě. A na závěr musíme dodat, že hlavní je a vždy bude mastering, se kterým se díky Panter Akademii mohli někteří z našich čtenářů důkladně seznámit.

Následující článek