RECENZE: ProAc K1 – britský high-end s noblesou a charakterem

Regálové reprosoustavy ProAc K1 se nám předvedly už před dvěma lety v poslechových prostorách společnosti Panter. Tehdy hrály po boku luxusních hodinek Union Glashütte, studiových monitorů Neumann a historického elektronkového zesilovače Linear Acoustic LA TUBE 1. Zaujaly okamžitě, ale krátký poslech v cizí místnosti je vždycky jen ochutnávka.

Britové kombinují v elegantním designu vzácné přírodní dýhy a kov, zdroj: hifimanie.cz

Skutečná recenze ale začíná až doma. Ve vlastní místnosti, s vlastní elektronikou a bez atmosféry akce, která dokáže i dobrý dojem trochu přibarvit. Tehdy jsme ale měli chvíli po recenzi maličkých ProAc DB3 a pracovali na dalších tématech. Nyní jsme ale nabrali odstup a dočkali se vzorku, který u nás mohl pobýt dostatečně dlouho. ProAc K1 tak konečně dostaly prostor ukázat, jestli za jejich pověstí stojí jen britská tradice a krásná dýha, nebo skutečný high-endový zvuk.

Odpověď přišla poměrně rychle. K1 nejsou efektní reprosoustavy na první dobrou. Jsou noblesní, sebevědomé a muzikální. A čím déle hrají, tím víc je jasné, že jejich největší síla není v jedné zvukové disciplíně, ale v charakteru.

Výroba? Kde jinde než v Brackley

ProAc je jednou ze značek, u kterých má původ pořád skutečný význam. Ne jako líbivá věta do katalogu, ale jako součást identity. Reprosoustavy se vyrábějí ručně v britském Brackley v hrabství Northamptonshire a firma si dodnes drží přístup, který působí v dnešní době skoro starosvětsky. Žádná anonymní velkovýroba, žádná snaha každý rok překreslit celý katalog jen proto, aby bylo o čem mluvit. Spíš postupné ladění, zkušenost, řemeslo a důvěra v to, že dobrá reprosoustava nemusí stárnout tak rychle jako spotřební elektronika.

Reprosoustavy si u nás zahrály ze streamu, gramofonu i televizoru, zdroj: hifimanie.cz

Tohle ProAc K1 ukazují hned po vybalení. Nejsou to reprosoustavy, které by se snažily působit futuristicky nebo designově provokovat. Jejich kouzlo je jinde. V proporcích, v dýze, v pevném kabinetu, v čistém usazení měničů a v pocitu, že před sebou člověk nemá módní produkt, ale poctivě vyrobený nástroj, který se o pozornost přihlásí promyšlenými detaily raději než výkřiky posledních trendů. A to se bohužel týká i uchycení sítěk, které místo magnetů drží kvalitní HDF rámeček na těle reprosoustav pomocí plastových trnů v gumovém uložení. Díky tmavé dýze na to ale člověk brzy zapomene.

Uchycení sítěk u dýhovaných variant působí trochu starosvětsky, lakované varianty už nabízí magnet, zdroj: hifimanie.cz

K1 zároveň krásně ukazují, že britská zdrženlivost neznamená technickou jednoduchost. Kabinet je masivní, hluboký a pocitově výrazně dospělejší, než by se od běžné regálové reprosoustavy čekalo. Tady už slovo „regálovka“ trochu klame. ProAc K1 nepatří do police ani na komodu. Jsou to stojanové high-endové monitory, které potřebují vlastní prostor, pevnou oporu a správné ustavení. Odměnou ale není jen hezký kus nábytku v dýze. Odměnou je konstrukce, která má od prvního doteku jasný účel: nabídnout kompaktní reprosoustavu bez pocitu malosti.

S nasazenými síťkami působí reprosoustavy téměř nenápadně, zdroj: hifimanie.cz

ProAc K1 ukrývají v těle velké regálovky duši sloupů

Výrobce balí ProAc K1 jednotlivě do vícevrstvých kartonových krabic s poctivou výstelkou a hrdým nápisem Made in England na víku. Má to dobrý důvod. Každá reprosoustava váží 16 kg a při rozměrech 569 × 210 × 401 mm dává už při vybalování jasně najevo, že nejde o žádný subtilní monitor do police.

Reprosoustavy dostávají od výrobce velmi příjemnou transportní výstélku, zdroj: hifimanie.cz

Hmotnost přitom netvoří jen samotná velikost kabinetu. ProAc používá extrémně tuhou ozvučnici z HDF, pečlivé bitumenové vnitřní tlumení a vlastní měniče. K1 jsou od začátku navržené jako celek. Kabinet, sokl, basreflex, měniče i výhybka mají společný cíl: dostat ze stojanové reprosoustavy měřítko a autoritu, které běžně spojujeme spíš se sloupy.

Na test dorazila verze v ebenové dýze, která tenhle dojem ještě posiluje. Přírodní povrch se pyšní hloubkou, kresbou a luxusní vážností. Eben K1 opticky ztmavuje a dodává jim až lehce instrumentální charakter. Tohle opravdu není spotřební elektronika, ale překrásný kus nábytku, který díky dvěma barvám a kovovým detailům snadno zapadne do světlého i tmavého interiéru.

Osazení, co hravě zvládne hutný bas i jemný detail

Čelní stěna ProAc K1 působí na první pohled jednoduše. Jeden středobas, jeden výškový měnič, žádná viditelná akustická extravagance. Právě v tom je ale kouzlo dobré dvoupásmové konstrukce. Pokud se povede, dokáže nabídnout velmi přímou cestu od zesilovače k hudbě, minimum přechodů mezi pásmy a přirozenou soudržnost, kterou složitější vícepásmové návrhy někdy jen obtížně dohánějí.

Kevlarový středobas táhne většinu reprodukce s přirozeností, kterou podle ProAc karbonové membrány nabídnout neumí, zdroj: hifimanie.cz

Základ tvoří 165mm kevlarový středobasový měnič vlastní konstrukce ProAc. Výrobce jej používá pro basové i střední pásmo a uvádí, že kevlarová membrána pracuje až do oblasti 3 kHz a lehce nad ní. Měnič tak pokrývá oblast, ve které se nachází podstatná část hlasů, nástrojů i těla nahrávky. Výhybka tedy zvuk nedělí v nejcitlivější části středního pásma, což dává ProAc opravdu nesmírně příjemný a přirozený charakter.

Páskový měnič s membránou lehčí než vlas zvládá až 30 kHz, zdroj: hifimanie.cz

Na výškách pak pracuje páskový tweeter ProAc s membránou lehčí než lidský vlas, zadní tlumenou komorou a alnico magnetem. Právě nízká hmotnost membrány propůjčuje reprosoustavám schopnost extrémně rychlé reakce i na ty nejjemnější změny signálu. A právě zde spočívá schopnost reprodukovat jemné dozvuky, vzduch a nejmenší detaily bez nutnosti výšky uměle přisvětlovat.

Promyšlený basreflex, který usnadňuje ustavení

S ohledem na udávaný frekvenční rozsah tu pochopitelně hraje zásadní roli i basreflex. Výrobce ho nevyvádí dopředu ani dozadu, ale směrem dolů do prostoru vytvořeného integrovaným soklem. To není designová manýra. Spodní port díky soklu pracuje proti předem dané pevné hranici. Konstruktér tak nemusí odhadovat, kolik místa mezi portem a podložkou uživatel ve skutečnosti vytvoří stojanem, policí nebo nábytkem.

To, že sokl směřuje energii vpřed, navíc omezuje komplikace s umístěním reprosoustav. Je to jednoduché. Tam, kde jsme velkým Fyne Audio F502S museli nabídnout volný prostor ze čtyř stran, řešíme u K1 prakticky jen čelo a boky. Samozřejmě to neznamená, že můžete ProAc K1 beztrestně přirazit zády ke zdi. Umístění je tu ale výrazně jednodušší.

Integrovaný sokl vytváří spodnímu basreflexu kontrolované akustické podmínky, zdroj: hifimanie.cz

Výrobce se chlubí i extrémně kvalitním osazením dvouvrstvé výhybky, které ale vcelku pochopitelně blíže nespecifikuje. Vnitřní propojení přitom zajišťuje kabeláž z vícepramenné OFC mědi, která vede signál od bi-wire terminálů přes výhybku až k samotným měničům. Terminálům samozřejmě nechybí můstky, a tak v základním zapojení stačí pro tyto 8Ω reprosoustavy s citlivostí 90 dB/W/m klasický reproduktorový kabel. Náročnější uživatel ale může bez potíží oddělit basovou a výškovou sekci, stejně jako my v bi-wire zapojení, nebo se vrhnout rovnou do bi-ampingu.

ProAc K1 zdobí kultivovaný projev, se kterým se špatně loučí

Je to tak. Ve chvíli, kdy budete číst tyto řádky, už ProAc K1 nebudou v mém obýváku. A přiznávám, že mě to trochu trápí. I ve společnosti z jejich pohledu dostupného britského zesilovače Arcam HDA SA30 totiž dokázaly vykouzlit zvuk, na který se zvyká zatraceně snadno. Netýkalo se to přitom jen hudby. Mírně vřelejší a velmi kultivovaný projev svědčil také filmům a hrám.

Terminály umožňují bezproblémové bi-wire připojení pro oddělení basové a výškové sekce, zdroj: hifimanie.cz

V prostoru našeho obývacího pokoje se reprosoustavy s oficiálním frekvenčním rozsahem 28 Hz – 30 kHz skutečně začaly hlásit ke slovu už okolo hranice 30 Hz a od 40 Hz hrály s plnou jistotou. Dočkali jsme se také jemně posíleného pásma okolo 80 Hz, které poslechu dodávalo právě zmíněnou vřelost a charakter. I díky tomu K1 nepůsobily jako reprosoustavy určené výhradně pro soustředěný stereo poslech, ale jako mimořádně příjemné řešení také pro filmové a herní večery.

Ve zbytku pásma se pak ProAc K1 chovaly bezvadně ukázněně. Orientační měření v místnosti naznačilo ladění blízké mírně klesající cílové křivce, někde mezi moderněji pojatou Harman-like house curve a střízlivější referencí ve stylu Brüel & Kjær. Jinými slovy: výrobce se velmi dobře trefuje mezi současný ideál plnějšího, příjemně poslouchatelného zvuku a přání náročnějších audiofilů, kteří stále chtějí spíš přirozenost než efektní přikrášlení. A právě tady mi K1 skutečně padly do vkusu.

Vokální pásmo které posluchači učaruje

S ProAc K1 musím utéct od svého zajetého rytmu řazení pásem. Jestli tu totiž něco skutečně září, pak je to přirozenost, samozřejmost a uvěřitelnost jejich projevu. Například akustická verze skladby Layla od Erica Claptona ukázala zcela jasně, proč má ProAc tak dobré jméno. Claptonův hlas má jasnou pozici, barvu a lidskou přítomnost, aniž by člověku seděl na klíně. Kytary zní plasticky, s dostatkem těla i jemné kresby. Struny neztrácí kovový charakter, ale zároveň nepůsobí tvrdě. I klavír má perfektní usazení a odpovídající váhu. Hudba jednoduše dýchá svým tempem a tak to má být.

Ještě lépe se tahle vlastnost ukázala u skladby Absinthe od Dominica Millera. Tady nejde jen o krásný tón kytary, ale také o prostor, vrstvení a drobné dozvuky, které mají nejen hloubku, ale i výšku. Ukazuje se skutečně monitorová vzdušnost a krásný prostor. Basa má přitom opravdu tělo a nádherně pružný témbr ale navzdory mírně zdviženému spodku to s ní ProAc K1 opravdu nijak nepřehání.

Když kytary řežou, řežou i K1

ProAc K1 jednoduše hudbu zbytečně nezjemňují a nebalí ji do hebké basem vymazlené britské dečky. Jakmile nahrávka přitvrdí, přitvrdí i bedny. Stačí sáhnout po albu Herzeleid od Rammstein, otočit voličem hlasitosti vpravo a syrový, industriálně tvrdý zvuk prvních let kapely se rozezní se vší vervou. Kytary mají špínu, tlak a kovovou ostrost. Jednoduše jsou takové, jaké mají být.

Podobně reprosoustavy rozbalily i Highway to Hell od AC/DC. Tady krásně vynikla schopnost ProAc držet rytmickou kostru skladby pevně v rukou. Kytary měly správný říz, hlas Briana Johnsona zůstal drsný a nepřikrášlený, a své kouzlo si udržel i perfektně přesný kopák. K1 umí zabrat, a přitom vše udrží pěkně ostré a konkrétní a právě to je něco, co se u pěkně basujících regálovek slyší skutečně zřídka. Kevlarový měnič tu jednoduše odvádí skutečně skvělou práci.

Perfektní a bezvadně intaktní vokální pásmo prospělo i obyčejnému sledování televize. Dialogy reprosoustavy podávají se špičkovou srozumitelností a i tady jsme ocenili prostor, který  snadno může konkurovat leckterému soundbaru. Na své si tak přijdou i hráči, pro které je každá prostorová informace důležitá.

Páskový tweeter kreslí detail bez zbytečné ostrosti

Výškové pásmo je u ProAc K1 přesně takové, jaké od dobrého páskového měniče chcete slyšet. Rychlé, čisté, vzdušné, ale zároveň velmi kultivované. Detail tu není tlačený za každou cenu, K1 odhalují jemné dozvuky, práci prostoru i drobné nádechy v nahrávce, ale nedělají z nich samoúčelnou atrakci. Výsledek je spíše elegantní než zbytečná hra na akustickou lupu.

I díky tomu lze K1 poslouchat opravdu celé hodiny bez jediného náznaku únavy. Platí to také pro klasickou hudbu. Například u Beethovenova Violin Concerto in D major, Op. 61 v podání Anne-Sophie Mutter, Berlínských filharmoniků a Herberta von Karajana. Záznam z roku 1984 vznikl ve slavné berlínské Philharmonie a housle Anne-Sophie Mutter tu mají vzduch, lesk i potřebnou energii, ale pořád zůstávají realistické a přirozené. Nechybí ani čitelný dozvuk velkého koncertního prostoru, který K1 dokážou naznačit s opravdovou noblesou.

ProAc K1 potěší i příznivce taneční hudby

Vše výše zmíněné u high-end reprosoustav nejspíš do jisté míry čekáte. ProAc K1 ale i tak dokážou překvapit, a to nejen svou kultivovaností a samozřejmostí. Návštěvy ohromují hlavně tím, jak obrovský fundament umí z dvoupásmové konstrukce vykřesat. Za decentní britskou fasádou se totiž skrývá solidní nálož síly.

Když jsem tak trochu pro srandu při vyprávění o letošní Audio Video Show pustil Ratchets od HEDEGAARDa, kterého jsem objevil právě na zmíněné výstavě v rámci prezentace lotyšských reprosoustav Aretai, málem jsem nevěřil vlastním uším. Basová linka ukázala tah, energii i objem hodný solidních sloupků a K1 se nezalekly ani vyšší hlasitosti. Takové klasiky, jako Breathe od The Prodigy, jsou pro ně pak opravdu legrácka, a tak nebude problém ani menší domácí taneční párty.

Ještě lépe se tahle basová jistota ukázala u 2049 od Hanse Zimmera ze soundtracku k filmu Blade Runner 2049. Tlak a atmosféru přenesly reprosoustavy s takovou vervou, že jsem se měl chuť v duchu ptát „kdo potřebuje sloupy nebo subwoofer?“. Pak jsem se ale musel zarazit. Odpověď je zřejmá. Každý, kdo chce něco podobného zažít s nižším rozpočtem, nebo se dostat k ještě hlubším a tělesnějším basům. Je ale fér připomenout, že s levnější cestou posluchač ve většině případů přijde o tu koherenci, detail a přirozenost, kterými si mě ProAc K1 získaly.

High-End není pro každého, ale ProAc K1 ho umí

A tím se dostáváme k závěru, který je lehce hořko-sladký. Hořký proto, že přináší loučení se zvukovým klenotem, který boduje univerzálností, noblesním designem i basem, který si běžně žádá výrazně víc prostoru. Reprosoustavy nabízejí i úchvatný detail, prezentaci prostoru a holografickou přesnost, která je nechá po zavření očí okamžitě zmizet. To vše s jedním relativně běžným zesilovačem, gramofonem a streamingem z online platformy Tidal. Opravdu jsem jim chtěl nadělit Tip redakce, jenže pak přichází cena a s ní i střízlivější pohled na věc.

High-End s britskou výrobou prostě už něco stojí. V případě ProAc K1 se bavíme konkrétně o 232 900 Kč, a to prosím bez stojanů. Za ně zájemce zaplatí ještě dalších 46 900 Kč. Třípásmové sloupy najednou působí jako rozumnější volba. Při správné volbě přinesou levněji větší a hlubší bas a ty lepší nemusí znamenat ani významné ústupky v detailu. Zákon klesajících výnosů je neúprosný. To ale není problém ProAc K1, nýbrž celé high-end kategorie.

Jenže ruku na srdce, pokud peníze nejsou problém, koho by trápil rozum. Pak je otázka jen, proč si za tu krásnou koherenci, přirozenost, kontrolu a ohromující efekt velkého basu z relativně malého korpusu nepřiplatit. Obzvlášť ve chvíli, kdy vás bude kromě krásného projevu hřát i fakt, že se tenhle skvost opravdu rodí na britských ostrovech.

Klady

• Ohromující vokální pásmo
• Precizní detail
• Šokující práce s basem
• Elegantní design a precizní zpracování

Zápory

• Archaické uchycení sítěk u dýhovaných variant
• Cena stojanu

Specifikace ProAc K1

• Typ: Stojanová / regálová reprosoustava
• Nominální impedance: 8 Ω
• Doporučený výkon zesilovače: 10–150 W
• Frekvenční rozsah: 28 Hz – 30 kHz
• Citlivost: 90 dB / 1 W / 1 m
• Středobasový měnič: 165mm kevlarový měnič pro basové a střední pásmo
• Výškový měnič: Páskový tweeter ProAc s membránou lehčí než lidský vlas, zadní tlumenou komorou a alnico magnetem
• Výhybka: Kvalitní součástky na dedikované dvouvrstvé desce plošných spojů
• Vnitřní kabeláž: Vícepramenná kabeláž ProAc z bezkyslíkaté mědi
• Bi-wiring / bi-amping: Ano, oddělené zapojení pro možnost bi-wiringu nebo bi-ampingu
• Výška: 569 mm
• Šířka: 210 mm
• Hloubka: 401 mm
• Mřížky: Akusticky transparentní crimplene; magnetické mřížky dostupné u vybraných povrchových úprav
• Standardní povrchové úpravy: Black Ash, Mahogany, Cherry, Natural Oak, Silk White, Walnut
• Prémiové povrchové úpravy: Liquidambar, Rosewood, Ebony, Tamo Ash
• Dedikované stojany: Dostupné samostatně
• Výška stojanu: 500 mm
• Horní deska stojanu: 320 × 190 mm
• Hmotnost stojanu: 15 kg / ks

Domů » RECENZE: ProAc K1 – britský high-end s noblesou a charakterem

Jan Frič

Od malička pohlcený technologiemi, zvukem a obrazem. Nejraději je, když sedne doma u filmu. Pak ostatní otravuje řečmi o tom, že je domácí kino lepší než multiplex.