RECENZE: Lindemann Woodnote Solo hrdě hájí německé barvy

Přiznám se, že mám slabost pro evropské firmy z oblasti audia, které ustály konkurenční tlak východní produkce, zmenšující se trh a lákavé nabídky na odkup bůhví kým.

Jednou z nich je Lindemann – když jsem tedy dostal možnost vyzkoušet v klidu domova její streamer Woodnote Solo, zaradoval jsem se. O to víc, že jsem se na výstavě Hifi Deluxe v Arcore hotelu ve Vídni setkal s panem Lindemannem a pan Norbert si pochvaloval pozitivní ohlasy, které u zákazníků relativně nová řada sklízí.

Woodnote Solo je zatím posledním streamerem z dílny Lindemannu. Foto: Martin Sehnal

30 let vlastního vývoje i výroby

Německá firma Lindemann v čele se svým zakladatelem Norbertem Lindemannem patří na evropském trhu k zajímavým úkazům. Firma i po třiceti letech stále funguje jako nezávislá pod vedením svého zakladatele, který se v poslední době věnuje téměř výhradně konstrukci digitálně-analogových převodníků streamerů a zesilovačů.

Aktuální sortiment firmy donedávna tvořila základní řada Limetree (mám osobní zkušenost s vynikajícím phono předzesilovačem Limetree Phono II) a prémiová řada Musicbook. Ta je provedena v elegantním hliníkovém šasi a nabízí špičkově vybavené zdroje signálu a koncové zesilovače s impozantním výkonem.

Mezi Limetree a Musicbook

Řada Woodnote směřuje v sortimentu firmy do „středního pole“. Nutno říct, že Musicbook Source II s cenou kolem 90 000 Kč je sice špičkově vybavený, ale přece jen určen pro bohatší klientelu.

Solo je s cenou 45990 Kč na půlce, což už je vzhledem k jeho výbavě a evropské produkci nabídka mnohem atraktivnější.

Základním streamerem v sortimentu firmy je Limetree Network za přibližně 24 999 Kč. S tím mám zkušenost pouze z předloňské AQ Show, kdy sloužil jako zdroj zvuku pro sestavu KR Audio a GoldenEar. Zvuku nebylo co vytknout a nejen já jsem se díval všude kolem, kde je nějaká robustnější „krabice“ s šesticifernou cenovkou.

Tak to pojďme rozbalit

Přístroj mi dorazil vzorně zabalený od distributora. Balení ukrývá kromě přístroje samotného napájecí kabel, ethernetový kabel a antény pro bezdrátové připojení. Zajímavým bonusem je dálkové ovládání.

Kromě návodu na mě ještě vypadl voucher na dvouměsíční předplatné Qobuzu – u nás sice zatím oficiálně nedostupného, ale známe české audiofily…Pan Lindemann se netají svou oblibou této streamovací služby, rád ji používá na prezentacích – této spolupráci se tedy není co divit.

V balení mě překvapilo dálkové ovládání.

Jednoduché, účelné provedení – a proč ne?

Woodnote Solo má poměrně kompaktní tělo v šířce 207 mm. Dominantním elementem je masivní hliníkový volič: ten slouží pro regulaci hlasitosti a vypínání/zapínání přístroje. Vše ostatní se ovládá z aplikace, ke které se dostanu později.

Lindemann není příznivce velkých barevných displejů – upřímně, i já dávám přednost při poslechu decentnímu přítmí a po dni stráveném před displeji chci mít u poslechu odpočinek i pro oči.

Argumentem je kvůli snížení nákladů samozřejmě i to, že streamery jsou vždy používány s aplikacemi ve smart zařízeních – a tam je vidět vše podstatné. Displej na přístroji je tedy pouze monochromatický a indikuje aktivní zdroj..

Design přístroje nehýří zbytečnými detaily, ale má jistou eleganci

Digitální hudební srdce domácí zábavy? Bez nadsázky…

Při pohledu na zadní panel se nabízí první srovnání s dražším modelem Source. Nenajdeme tu jakýkoli analogový zdroj (ani linkový, ani phono). Woodnote se ale může pochlubit HDMI eARC a digitální konektivitou: jak vstupy, tak výstupy má v provedení Toslink i koaxiálním.

Analogové výstupy jsou RCA i symetrické. Vzhledem k regulaci hlasitosti se nabízí i připojení ke koncovému zesilovači. Dále tu najdeme ethernetový port, USB, tlačítko pro aktivaci rychlého bezdrátového připojení WPS a pro reset přístroje.

Woodnote slibuje možnost připojení široké škály streamovacích služeb jak přes funkcionalitu Connect, tak přes svou aplikaci, přehrávání ze síťových disků, USB médií. Nechybí ani Bluetooth. Zajímavá je i možnost připojit přes USB externí mechaniku a získat tak CD přehrávač.

Konstruktér nezapomenul na HDMI. A kvalitě napájení odpovídá i třížilový zemněný konektor

Zapojení a zprovoznění bez jakéhokoli háčku – a bezproblémová aplikace

Solo jsem zapojil do své sestavy symetrickým kabelem AudioQuest. Jsem drátomilec, proto jsem i v tomto případě sáhl po pevném ethernetovém připojení. Abych měl pro Solo rovnocenného streamovacího soupeře, zapůjčil jsem si k porovnání ještě Arcam ST25 – plnokrevníka s velkým displejem a streamovací platformou Hyperstream.

Norbert Lindemann velmi rozumně vyhodnotil, že vzhledem k turbulencím a častým aktualizacím ve streamovacích technologiích bude rozumné streamovací rozhraní svěřit externímu specialistovi – v tomto případě rakouské společnosti StreamUnlimited. To mu zaručuje vždy 100% aktualizace a funkčnost.

Během přibližně týdenního testování se aktualizace spustila při prvním vybalení a pak ještě jednou. Aplikace je čitelná, přehledná. Umožňuje jednoduch přepínání ve vstupech, rychlou orientaci v internetových rádiích (Woodnote používá službu Airable) a některé zajímavé možnosti nastavení.

Pro své testování jsem nastavil fixní výstupní úroveň.. Dále rozhraní „Device settings“ umožňuje nastavení výstupního napětí pro sluchátka, vyvážení kanálů a nastavení jasu panelu. Vše proběhlo naprosto bez problémů, do pěti minut od rozbalení jsem se pustil do poslechu.

Aplikace je přehledná. Používat ji při streamování nemusíte. Solo podporuje Connect

DSD jako svatý grál?

Na co jsem se opravdu těšil, byla možnost vyzkoušet vliv resamplingu na 1bitové DSD a možnost „živého přepínání mezi dvěma režimy. Lindemann uvádí, že je jediným výrobcem, který používá inovativní dvoustupňovou konstrukci převodníku.

V digitální doméně zajišťuje synchronní převzorkování a delta-sigma konverze vytvoření vysoce přesného 1bitového signálu (DSD). V analogové doméně pak převodníkový modul zajišťuje řízení hlasitosti a filtraci DSD se šířkou pásma až 100 kHz.

Až když jsem si udělal vlastní názor, zajímaly mě zkušenosti ostatních posluchačů

V nastavení lze pohodlně přepínat mezi DSD a PCM režimem D/A převodu

Jdeme poslouchat – Parasound vs. Lindemann

Nejdřív jsem Woodnote zapojil paralelně symetrickým Yukonem ke svému Parasoundu i digitálním koaxem do digitálního vstupu Parasoundu. To mi umožnilo jednoduché přepínání během přehrávání bez zbytečné prodlevy, kterou u srovnávacích testů tak rádi nemáme. Parasound měl ve ve své době velmi chválený převodníkový modul, sám zesilovač je ve stotisícové kategorii, porovnání tedy bylo nasnadě.

Porovnat jsem chtěl:
1. Kvalitu D/A převodníků
2. Rozdíl mezi PCM a DSD při analogovém propojení obou přístrojů

Jsem hudební všežravec – při testování tak dávám raději přednost kvalitně nahrané hudbě různých žánrů než mnohdy nacinkaným a nabasovaným audiofilským nahrávkách. Když už, tak audiofilským nahrávkám takovým, které si rád poslechu i kvůli hudbě.

Dobrá zpráva pro mě hned na úvod: DAC v Parasoundu zněl při běžném poslechu a řekněme mainstreamové rock/pop produkci velmi přijatelně. Čím víc jsem se ale nořil do náročnějších disciplín v reprodukci nuancí v detailech, ambientu prostoru na jedné straně a v požadavku na kontrolu v náročných složitějších aranžích vážné hudby s komplexní texturou od tympánů po pikoly, začínalo jít do tuhého.

K oblíbeným audiofilským děvám devadesátek patřila Rebecca Pidgeon – a její Spanish Harlem je u mě pořád stálicí. Ambient prostoru, kontury kontrabasu a samozřejmě i její hlas jsou prubířským kamenem. Parasound se úkolu zhostil velmi důstojně a až na o něco lépe vykreslený prostor jsem prakticky neměl výhrad. Z novějších kousků jsem tytéž disciplíny testoval na Dominique Fils-Aimé (ambasadorce letošní High End Vienna). Její nahrávka Birds za alba Nameless zněla přesvědčivě s detaily rtů snad až chirurgickými.

Nakonec došlo i na demo disk

Už mě z toho šla hlava kolem – sáhl jsem po ripu testovacího disku McIntosh. Už od začátku na to jde zostra a všichni aktéři v sestavě se zapotí – The Firebird Suite: Infernal Dance je testem kontroly nejen separace nástrojů a jejich umístění v prostoru, ale „švihy“ tympánů prověří i kontrolu basů a schopnost měničů je reprodukovat. Tam už bylo celkem jasno – Woodnote měl ve všech disciplínách navrch. Pocit jsem si potvrdil i při poslechu Novosvětské z téže kompilace.

Woodnote velmi dobře obstál i ve sluchátkovém poslechu. Lindemann doporučuje max. impedanci 200 Ohm, ale s Amirony nemělo Solo problém…

Arcam vs. Lindemann

Při srovnání s anglickým streamovacím plnokrevníkem jsem se opravdu zapotil a několikrát musel poslech přerušit. V PCM režimu byl na většině nahrávek výkon obou přístrojů na mé sestavě srovnatelný. Oba přístroje jsou velmi schopnými hráči kategorie do 45000 Kč

DSD vs. PCM – stojí resampling za to?

Nejvíc jsem se těšil na porovnání zvuku v režimu DS re-samplingu a PCM režimu. V PCM režimu jsem měl pocit více detailů, větší otevřenosti na výškách. DSD režim dodal hladkost, analogovost, plynulost zvuku. Rozdíl byl každopádně pro cvičené ucho slyšitelný a možnost si takto s charakterem zvuku hrát považuji za skvělou vlastnost. Arcam proti tomu nabízí možnosti několika nastavení filtrů – tam však rozdíly byly pro mé ucho menší a víceméně jsem neměl motivaci to zkoušet.

Stojí za to?

Lindemannu Woodnote Solo vlastně není co vytknout. Jasně, třeba Eversolo nabídne v této ceně velký dotykový displej. Unikátní technologie, vlastní vývoj, značka s příběhem a výroba v Evropě však investici do tohoto zdroje signálu (aspoň pro mě) obhajují.

Použitá sestava

• Akustikon A360 (Sýkora/Dudek/Adost audio)
• Parasound Halo Integrated
• Arcam ST25
• Beyerdynamic Amiron Home
• Kabeláž: Roth Audio (reprokabel), AudioQuest Yukon (XLR), Forest Digital Coax
• Testovací nahrávky (Tidal, lokální soubory)

Testovací nahrávky

• George Duke: Get On
• Mike Oldfield: Serpent dream
• Diana Krall: No moon at all
• Pink Floyd: Time
• McIntosh reference recording: Firebird Suite
• Dominique Fiz Aimé: Birds
• Rebecca Pidgeon: Spanish Harlem

Lindemann Woodnote SOLO – hlavní technické parametry

• Typ: Síťový přehrávač / streamer, DAC a předzesilovač
• D/A převod: až 384 kHz / 24 bit, nativní DSD256
• Dynamický rozsah: > 130 dB
• THD + šum: < 0,0002 % (@ 0 dB FS)
• Frekvenční rozsah: 1 Hz – 100 kHz (-3 dB)
• Převzorkování: 32 bit, dynamický rozsah až 180 dB, režim Bit-perfect nebo DSD
• Potlačení jitteru: > 60 dB
• Master clock: ultra-low-jitter MEMS Femto ClockSíť Ethernet: 100 Mbit/s, Wi-Fi 802.11a/b/g/n/ac
• Bluetooth: verze 4.2, A2DP, SBC/AAC,
• PCM přes síť: až 384 kHz / 24 bit (Wi-Fi až 192 kHz)
• DSD přes síť: až DSD256 (Wi-Fi až DSD128)
• Streamovací služby: Qobuz, TIDAL, Spotify, Deezer, HighResAudio
• Přímé protokoly: Qobuz Connect, TIDAL Connect, Spotify Connect
• UPnP / DLNA: ano
• Roon: Roon Ready
• USB: USB Host pro flash disky, HDD a externí CD mechaniky
• Digitální vstupy: 1× RCA koaxiální, 1× optický Toslink
• HDMI: HDMI eARC 2.1
• Digitální výstupy: 1× RCA koaxiální, 1× optický Toslink
• Analogové výstupy: RCA + XLR, současně použitelné
• Regulace hlasitosti: 0–60, krok 1 dB
• Balance: ±6 dB
• Sluchátkový výstup: 6,35mm jack
• Doporučená impedance sluchátek: cca 20–200 Ω
• Rozměry: (Š × H × V) 207 × 250 × 62 mm
• Hmotnost: 1,8 kg
• Spotřeba: 0,5 W standby / 6 W provoz / 10 W max.

Za zapůjčení děkujeme společnosti AQ audio studio

Woodnote Solo na webu Lindemann Audio

Domů » RECENZE: Lindemann Woodnote Solo hrdě hájí německé barvy

Martin Sehnal

Jsem oddaný milovník hudby všech žánrů a formátů, majitel prvního kombinovaného přenosného CD/MC jezevčíka Philips v jeho rodném městě. Mám rád techniku, která dokáže přenést emoce z hudby. V prvé řadě gramofony, v druhé vše ostatní, co neubližuje hudbě. Mám rád cestování, ale v každém větším městě stejně nejdřív hledám bazar s elpíčky a pak asijské restaurace.