RECENZE: M-Audio Forty Eighty – není v cenovce chyba!?

Když mi kolega nabídnul k otestování studiové monitory M-Audio Forty Eighty, myslel jsem si, že jen provokativně testuje mé schopnosti. Nebudu lhát, tahle kategorie mi není zase až tak blízká. Forty Eighty, které jsme vám už dříve představili jako novinku, mě ale překvapily cenovkou – pár totiž vyjde na 9 990 Kč. To už je dneska pomalu cena lepšího bluetooth repráčku, a tak ve mně vyhrála zvědavost a já si poručil sem s tím bez dalších bližších studií, abych nechal vše už jen na svých očích a hlavně uších.

Reprosoustava a kabel v balení a nic více tam není

Prvním překvapením bylo, že dorazily dvě poměrně masivní a těžké krabice. V každé z nich se nacházel jeden aktivní monitor a 1,5 m dlouhý napájecí kabel (ano, každý z nich je s ohledem na interní zesilovače třeba zapojit ke zdroji energie zvlášť). Dodatkovým číslem je izolační podložka. Více vám o balení asi ani nepovím, u těchto produktů není ani tak podstatné.

Nejsou to zrovna drobci

Podstatné je, že po vybalení na vás vykoukne pořádný macek. Rozměry se vyšplhaly na 24,5 x 29,2 x 38,1 cm a váha na 10 kilogramů. Z čeho je ozvučnice, to jsem si musel chvíli hledat a pokud zdroje nelžou, pak se jedná o MDF, která je potažena vinylem. Právě vinylový potah může nováčky zmást, že by se snad jednalo o plast v celé své kráse, ale nikoliv. I když plastové ozvučnice můžeme znát třeba z KEFů, M-Audio to řeší poctivější formou. Celkově zpracování, povrch i vizuální stránka Forty Eighty snad ani neodpovídají cenovce. Vše lícuje, působí kvalitně na pohled i na dotek a dovolil bych si říct, že kdyby výrobce mířil na obyčejné koncáky a nalepil na to logo jiné značky, může si říct klidně dvojnásobnou cenu.

Forty Eighty jsou poměrně rozměrné, pokud ale toužíte po menších, jsou tu Forty Sixty; zdroj: Hifimanie

Rychle ale dál! Černé M-Audio Forty Eighty na mě na první dobrou působily tak ně jak retro. Jako kdybych se vrátil někam do devadesátek. Ale nakonec jsem si na to zvykl a po delším zkoumání jsem zjistil, že to je tak nějak standard právě studiových monitorů. Na přední straně naleznete 1,25palcový výškový měnič, který je doplněn zvukovodem. Hned pod ním je 8“ basový měnič s kevlarovou membránou, která hezky celému designu kontrastuje barvou. Pod basovým měničem jsou dvě tlačítka – speaker mode, kde máte na výběr hype, flat a custom zvukový profil a bluetooth tlačítko pro nastavení bluetooth konektivity (ano, mají bluetooth, ale o tom potom).

Vzadu toho až tak moc nenajdete, ale má to důvod

Zadní část toho oproti některým aktivním reprosoustavám zase tak moc nenabízí. Jsou zde dva symetrické analogové vstupy na XLR a 6,3mm jack konektor.

Jelikož jde o monitory, najdeme zde XLR a TRS; zdroj: Hifimanie

V horní části se nachází bassreflex, dále je zde otočný volič pro hlasitost, přepínač mezi XLR a TRS (6,3mm jack) a tlačítko pro vypnutí a zapnutí. Pak už jen konektor napájení. Na červený AC select pro změnu napájecího napětí u nás raději nesahejte.

M-Audio Forty Eighty – překvapí výkonem i bluetoothem

Velmi zajímavým řešením v této cenové relaci je dále bi-amping. V každé reprosoustavě jsou totiž hned dva oddělené výkonově stupně pro výšky a basy. Žádné kompromisy s výhybkou. Tu zde nahrazuje DSP procesor a měniče tak získávají naprostou kontrolu. Překvapivě jde o klasické AB zesilovače – tedy žádné digitály. Forty Eighty se chlubí výkonem 150 W v poměru 90/60. Již zmiňované měniče na tom také rozhodně nejsou špatně. Forty Eighty zvládnou v toleranci – 10 dB zcela vyrovnaně 32 Hz – 22 kHz. S námi bližšími tolerancemi bohužel specifikace nepracují.

Výrobce překvapil tím, že implementoval také bluetooth 5.3; zdroj: Hifimanie

DSP procesor umožňuje také ladění ekvalizéru (5 pásem) a přizpůsobení zvuku podle specifických potřeb, tedy podle místnosti nebo posluchače. Forty Eighty tak rozhodně nechybí pořádná dávka flexibility. Hračičkové mohou sáhnout po aplikaci, ve které si mohou pohýbat i s dělícími frekvenci monitorů. Svůj odladěný zvuk můžete uložit do presetu a najdete ho pak i na předním tlačítku reprosoustavy. Samozřejmě pod nápisem custom. Převod analogového signálu na digitální a zpět zajišťují profesionální převodníky Burr-Brown.

Příjemným faktem je také přítomnost bluetooth 5.3. S tím dokáže zprovoznit tyhle monitory zprovoznit kde kdo. Stačí je spárovat s telefonem nebo jiným zařízením a dobré je také myslet na prolinkování obou kousků k sobě. Je nutné myslet na to, že poslech tímto způsobem není to pravé ořechové i kvůli ztrátám detailů skladeb. Ale třeba někoho Forty Eighty přesvědčí cenou a budou sloužit prostě jako hrající reprosoustavy do běžné domácnosti. Proč ne.

Právě pro bezdrátové propojení se hodí aplikace M-Audio Studio Control, která je dostupná pro Android i iOS.

Velké jsou, vybavené jsou a jak to vlastně hraje?

Než se pustím do úplných soudů ohledně zvuku, pojďme si povědět, jak jsem je vlastně poslouchal. M-Audio Forty Eighty jsem pomocí XLR kabelů Audioquest Red River propojil s FiiO K9, do kterého jsem ze svého MacBooku pouštěl skladby z Tidalu (vždy v nejvyšší možné kvalitě). Pro pár ukázek a soudů jsem tyhle monitory potrápil i pouhým bluetoothem v rozestavení vedle televize na stojanech. Ve většině případů jsem je poslouchal v režimu flat.

Sluší jim snad každý hudební styl

Forty Eighty poctivě umístil na stůl vedle notebooku a poslal do tak nějak do toho monitorového set-upu. Na první dobrou mě překvapil velmi čistý a dobře prostorový zvuk. Zvuk jako takový bych si dovolil nazvat skoro až neutrální. Proč skoro až? Za vše může pořádný, hluboký, ale přesto detailní bas. Je možné, že mu pomáhalo právě FiiO K9, které u mě ve většině zdraví sluchátka větou„Dobrý den, Vaše neutrálnosti a teď trochu zábavy“.

Poslech je přeci jen lepší přes kabel; zdroj: Hifimanie

Na druhou stranu po prozkoumání světa internetu nejsem jediný, komu ten bas poněkud zábavnější připadá. A ono to vůbec nevadí! Naopak. Bas Forty Eighty si podle mě nejeden uživatel zamiluje. A stejně tak příjemné výšky, které netrhají uši ani v případě, že se posluchač nachází pár centimetrů od reprosoustav. Perfektní ladění pro poslech v blízkém poli je tu navzdory jejich rozměrům prostě znát. Skvěle vyvážené středy už mě vlastně ani nepřekvapily. Když šlape jedno za druhým, na povedený výkon si vlastně člověk rychle zvykne.

Ještě se musím vrátit k prostorovosti, protože s tou M-Audio opravdu pracuje skvěle. Stačí zavřít oči a posluchač propadne přímo před kapelu.

Pokud jste se snad těšili, že vám popíšu, jak skvělé jsou při mixování, tak vás v tomhle ohledu zklamu, protože tímto darem nejsem obdařen a zvládnu maximálně smoothie.

Rock i řízné hlasy zvládají M-Audio Forty Eighty hravě

Summer of 69 od Bryana Adamse mi přišla jako jedna z těch vhodných. Střední poloha Bryanova chrapláků mě totiž nedávno pobavila na nejmenovaných sluchátkách z levnějších vod. Ze skladby se stalo bum čvacht a zpěvák si dal pauzu. M-Audio Forty Eighty je ale třeba pochválit. Řízná kytara na začátku proniká skvěle k posluchači, bicí rozhodně nezní jako nějaká břečka, ale jsou krásně specifické. Příjemné je, že v tomto případě monitory netlačí na pilu ani s basem, který zůstává hezky umírněný. A Bryana? Se zavřenýma očima chcete sáhnout před sebe, jestli je tam opravdu tak pravý, jak to zní. Ženy možná i s otevřenýma očima.

Design mi zprvu připadal devadesátkový, ale rychle jsem si zvykl; zdroj: Hifimanie

Smashing Pumpkins se svou skladbou 1979 distribuují skrze tyto monitory také skvěle autentický zážitek. Opět se v rámci skladby bavíme o poměrně zastřeném hlasu, který nevystřeluje nad zbytek kapely svou okázalostí. Důležité je, že je opět skvělé specifický jak hlas, tak každý nástroj. V tomto případě už je basová složka přeci jen více slyšitelná v porovnání s předchozí skladbou. Ale vůbec ničemu to nevadí. Třeba se právě díky monitorům dostávám k zamýšleným důrazům ve skladbách.

Nineteen Hundred and Eighty-Five od Paula McCartneyho a Wings jsem zvolil do třetice. I proto, jak kompikovaná je vlastně v rámci nástrojů. Klavír, bicí, elektrická kytara a basa. A ne nekončíme. Smyčce, dechy, žestě, saxofon a perkuse. A Paulův hlas. Úvod působí, jako by vám hrál klavír přímo před tváří. A pak si na něj Paul sedl a začal vám osobně popěvovat. Vše je čisté a zřetelné, a právě prostor dělá opravdu moc. Nástup dechů se dá považovat za epický. Trochu jsem se obával, že se závěr skladby může trochu rozbít, ale nikoliv. Nebudu lhát, tohle jsem si párkrát s radostí zopakoval.

Pro elektro jako stvořené, ale akustiky se taky nebojí

Obzvláště hezky Forty Eighty zvládají právě elektronickou hudbu. Nejspíše je to právě tím zábavným basem. Kavinsky a jeho Wayfarer je dokáží obzvlášť rozparádit. Bas je hutný, mění se v čase podle záměru tvůrce. Skvěle ho doplňují synťáky i bicí složka. Když jsem se patřičně zaposlouchal do skladby, mělo to až pohlcující dopad.

Nedávno se takhle spojila Aurora a Tom Rowlands z The Chemical Brothers. A vznikl projekt Tomora. V tom zůstává zvuk věrný právě chemikům a Aurora to okořeňuje svou prazvláštní éteričností. Vlastně to zní jako něco, co by reproduktorům mohlo udělat trochu neplechu. Ale M-Audio Forty Eighty si s tím opět dobře poradily. Je možné, že právě na takovou divočinu jsou stavěny. Každopádně Aurora jako vokální složka se rozhodně v tom šíleném chemickém bordelu nijak neztratila. Naopak místy to poslala tak vysoko, až to ve mně asociovalo snahu jódlujícího tyrolského chudáka, který se snaží přejódlovat obří bouři. A vychází to. Tím bude zachráněn bratry jódlery a příběh končí šťastně.

Johnny Cash přecoveroval mimo jiné na sklonku života i One od U2. Občas minimalismus dělá hodně a není třeba, aby mu cokoliv nějak navíc fandilo. Středy jsou čisté a zřetelné, okamžitě lze slyšet slyšet, jak už se Cashův baryton občas láme a občas až šelestí. To nemůžeme dávat za vinu reproduktorům, ale neúprosnému stáří. Akustická kytara to pevně a jasně rámuje právě vokál. A je dobře, že i v tomto případě se může posluchač těšit na skvělý prostor, respektive vše je před vámi a na středu. Přesně jak si představuji, že by to bylo živě. Skladba je to intimní. A M-Audio jí nic nepřidávají.

M-Audio Forty Eighty hype a bluetooth na závěr?

Přiznám se, že jsem párkrát zkusil režim Hype, ale tinderovskou hantýrkou to nebyl match. Bas už je příliš důrazný, režim trochu pomáhá i vokálům, ale na můj vkus už to trochu kazilo dojem z poslechu. Umím si představit, proč tu tento režim je. Důvodem jsou běžní posluchači, kteří přeci jen dneska mají rádi ten velmi naprděný zvuk. Zajímavý byl také poslech přes bluetooth. Jednak jsem měl reproduktory dále od sebe, což v mém obýváku o běžné tuzemské rozloze zvládaly vlastně skvěle jak zvukově, tak i co do prostoru. Bohužel, jak už to tak bývá, právě s bluetoothem šla kvalita poslechu dolů.

Je dobré myslet na smysl reprosoustav. Uděláte z nich domácí bluetooth stereo, ale kvalita zvuku půjde níže; zdroj: Hifimanie

Ne, reproduktory nehrály špatně. A kdyby někdo po mně chtěl dva macky, přes které bude pouštět skladby ze spotify a navíc za cenu lepšího bluetooth reproduktoru… vím, co takovému člověku doporučit. Právě tohle. Jenom nevyužije plný potenciál, který v sobě ty monitory mají, a to je škoda. Zvuk je mnohem více plochý, chybí důraz na drobné nuance, místy se deformují jednotlivé složky. Ale holt, tak už to v tomto případě bývá. Všiml jsem si ještě jedné věci. Bas byl při poslechu přes Bluetooth trošku mírnější. Z toho můžu vyvodit, že FiiO K9 tomu přeci jen se zábavností trochu pomáhá.

Závěr – M-Audio Forty Eighty skvělá volba za dostupnou cenu

Nebudu lhát. S M-Audio jsme si k sobě našli cestu. Možná mě nepřesvědčují zvukově tak jako moje AQ Labrador 39. Aby taky jo, stojí polovinu a jsou aktivní. Jenomže právě poměr ceny a toho, co opravdu nabízí je opravdu přesvědčujícím argumentem, proč je mít rád. A mám. Zvukově mým uším lahodily, což samozřejmě nemusí být univerzální a je to velmi subjektivní dojem. Pokud ale koukáte po monitorech za super cenu, určitě bych si je někam šel poslechnout. M Audio Forty Eighty si rozhodně zařazení do výběru zaslouží.

Cenovka 9 990 Kč je totiž opravdu skvělý argument, zvlášť když si vezmu, co dnes člověk za tohle všeobecně pořídí. Forty Eighty jsou poctivě zpracované, nabízí poctivý zvuk a jako třešničku na dortu bluetooth.

M-Audio Forty Eighty jsou dostupné v elektronickém obchodě DISK, kterému děkujeme za zapůjčení. Za zmínku určitě stojí i fakt, že je pořídite i po jednom kusu.

Klady

• Skvělé zpracování
• Výkon a technická řešení
• Cena

Zápory

• Možná by jim slušel skromnější rozsah v užší toleranci

Technické specifikace M-Audio Forty Eighty

• ozvučnice: uzavřená se zadním basreflexem
• výkon: 2x 150 W – bi-amping (150 W / monitor)
• basový měnič:
  • 8“ woofer
  • kevlarová membrána
  • neodymový magnet
• výškový měnič
  • 1,25“ driver
  • hedvábný kulový vrchlík
  • exponenciální zvukovod
• frekvenční rozsah: 32 Hz – 22 kHz. (-10 dB)
• akustický tlak (RMS SPL): 104,5 dB @ 1 metr / pár
• vstupy:
  • XLR (canon) – symetrický analogový
  • TRS 6,3 mm (velký jack) – symetrický analogový
  • Bluetooth 5.3 TWS (True Wireless Stereo) – digitální stereo bezdrátový
• profesionální Burr-Brown převodníky
• DSP
  • 5pásmový EQ
  • crossover
  • uživatelské presety
  • rychlý přístup z předního panelu
• aplikace M-Audio Studio Control
• hmotnost monitoru: 10 kg
• hmotnost páru: 20 kg
• rozměry jednoho monitoru (ŠxHxV): 24,5 x 29,2 x 38,1 cm
• přepravní hmotnost boxu: 12,79 kg (jeden monitor)
• přepravní rozměry boxu (ŠxHxV): 41,7 x 36,1 x 50,6 cm (jeden monitor)

Domů » RECENZE: M-Audio Forty Eighty – není v cenovce chyba!?

Petr Benkovský

S technologiemi si hraje od nepaměti a doma má v nich více nepořádek než pořádek. Ostravak, který se stále místy učí psát slušně a spisovně. Ale ne vždy to klapne. Hlavně u té slušnosti. "Zatimco tata rubal uhli, ja rubu texty, bo mam chrome ruky."