RECENZE: Sony PS-LX5BT – dceři neohobluje Taylor a tátovi Kiss

Stačí dneska zajít do ryze náhodného fyzického krámu a gramofony se to jenom hemží. Od těch šílených, na kterých byste nenechali točit ani těsto, po ty šikovnější. Většina z nich chce ale také šikovné ruce a alespoň elementární znalosti, co uživatel provádí. Sony PS-LX5BT jde ale naproti všem, kteří by se snad desku na gramofonu báli pustit. Že by tato úzkost nemohla existovat? Co třeba nedávné průzkumy o tom, že se mladí bojí tankovat pohonné hmoty? A že si sem tam neví ani rady, jak svůj vůz penetrovat tankovací pistolí? Zpět ale ke gramofonům. Na Sony PS-LX5BT jsem našel pár neduhů a hodně tomu jde naproti Sony samo svými reklamními perličkami. Když ale ve své hlavě vymažu smršť hezkých řečí v superlativech, mám před sebou šikovný gramofon, který zvládne pustit i ten nejmenší rarach ve vaší domácnosti.

V balení PS-LX5BT není moc co hledat a design… slouží

Balení dokážu popsat velmi rychle. Je zde rozložený gramofon na základní díly, což by mohlo nováčky v tomto segmentu trochu šokovat. Žádný strach, výrobce přibalil i papírový manuál. Je zde gramofon, hliníkový talíř, gumový slipmat a řemínek pro pohon talíře. Ten byl alespoň v mém případě předinstalován na talíři, a tak talíř stačilo nasunout na základnu a skrz drobné okénko v talíři řemínek přesunout na motor. Nechybí samozřejmě ani zavírací víko, které se instaluje snadno a není třeba ani šroubovák, pokud by se snad někdo bál tohoto úkonu. To je v rámci uvádění do provozu vše. Až na jedno. Samozřejmě gramofon potřebuje šťávu ze zásuvky. V tomto případě zde najdeme napájecí kabel s koncovkou USB-C, což mi bylo vlastně velmi sympatické.

Sestavení zvládne během chvilky každý, nás trochu mrzí napevno uchycený motor; zdroj: Hifimanie

Zpracování mohlo být o chlup lepší

Sony PS-LX5BT není vůbec špatně osazen, ale s přihlédnutím k cenovce bych upřímně čekal o trochu lepší zpracování. Když jsem poprvé gramofon vzal do ruky, trochu jsem se pozastavil, jestli mi výrobce neposlal jen maketu. I s hliníkovým talířem jde o velmi lehký plastový kousek (konkrétně okolo 3,6 kilogramu). A ani plasty na mě nepůsobily zrovna dobrým dojmem, byť se dají jistě považovat za praktické. Plastová tlačítka a následný pocit při zmáčknutí tomu taky nedávají zrovna dvakrát valný dojem. A abych nekritizoval málo, gumový slipmat v balení je sympatický, zřejmě ale v rámci testů něco zažil a dostat z něj nečistoty bylo něco. Tak už to s gumou ale chodí.

Za to potěšil hliníkový talíř; zdroj: Hifimanie

Celá plastová mechanika má za následek ještě jeden menší neduh. Motor tu je uchycen k plastové základně prostě natvrdo šroubky s trochou gumového těsnění. A tak vás gramofon úplně nepotěší čistým a tichým chodem. Ale když si pustíte nějaký ten flák, tak to stejně zmizí, že jo. Shrnuto podtrženo, na trhu i v podobné cenovce najdete hezčí a lépe zpracované gramofony. To ale neznamená, že byste Sony měli hned ignorovat.

Automatika, Bluetooth a základní Audio-Technica

V čem je totiž PS-LX5BT sympatický, to je plně automatický pohon. Zjednodušeně – položíte gramofonovou desku na gramofon, stisknete zelené tlačítko start a potom už se na vše jenom koukáte. Raménko se zvedne, uvede se do správné polohy, pomalu klesne na desku a hudba hraje. Jakmile dojede na konec áčkové strany, raménko vše zvládne v opačném pořadí. Jen tu desku musíte ručně otočit. Věřím, že právě tohle bude pro spoustu uživatelů naprosto skvělým řešením. Uživatel nemá ani možnost nastavovat přítlak přenosky nebo cokoliv dalšího. Spoléhá se zde čistě na jednoduché a jasné fungování.

A tohle je realita gumových slipmatů. Nejjednodušší pomoc? Sprcha; zdroj: Hifimanie

Je zde i tlačítko stop, které plní svou funkci – předčasně ukončí přehrávání. No a pak tlačítko UP/DOWN.

Hlavně zelené tlačítko vládne všemu; zdroj: Hifimanie

To by mohlo některé už trochu vystrašit. Ale posluchač tím může udržet raménko nahoře, deska se roztočí a je možné ji pak snadno čistit. Vedle raménka se nachází ještě dvě otočné voliče. Jedno pro volbu otáček a druhé pro velikost desek, což gramofon v tomto případě sám nerozezná.

Samozřejmě nechybí volba otáček a velikosti desky; zdroj: Hifimanie

Kabelem i bezkabelem

No a pak se dostáváme ke konektivitě. V případě tohoto modelu najdete na zadní straně tradiční RCA konektory a nápomocný je určitě také vestavěný předzesilovač. I když se gramofon chlubí BT v názvu, jsou zde tedy i staré dobré kabelové cesty. Bluetooth ale může být cesta, jak prvně pustit svou skromnou sbírku gramofonových desek. Dnes je velkým trendem je kupovat. Například mladší ročníky posluchačů často mají vinylové desky oblíbených interpretů jen proto, že je chtějí podpořit, případně chtějí vlastnit limitovanou verzi jejich tvorby. V obou případech jde o sympatické motivy. Jenomže není škoda si ten vinyl neposlechnout? Bezdrátový reproduktor, třeba od JBL, má doma téměř každý. Bezdrátová sluchátka tím tuplem. A ano, s tímhle gramofonem lze poslouchat desky právě v těchto kombinacích.

Na zadní straně nejvíce překvapí USB-C pro napájení; zdroj: Hifimanie

Díky SBC a aptX Adaptive kodekům nejde navíc rozhodně o tragický a zkreslený poslech. Sám jsem vyzkoušel přenos do sluchátkového zesilovače FiiO K9 v kombinaci se sluchátky Sennheiser IE600 a nemůžu říct křivé slovo. Ovšem problém nebyl ani s bezdrátovými sluchátky Nothing Ear (3a), která právě testuji.

PS-LX5BT má oproti levnějšímu modelu lepší, byť stále základní přenosku

Sony dvakrát extra nic nevymýšlelo. Gramofon osadilo přenoskou Audio-Technica AT91. Tu pořídíte v obchodech od cca 500 Kč. A tak tedy prvně k výše zmiňované kritice. Sony na svých stránkách často uvádí, že tento gramofon pozvedává každou svou částí zážitek z vinylových desek. Má prý sofistikovanou konstrukci. U přenosky se dokonce v porovnání dvou svých modelů nebojí daný kousek výrobce označit za audiofilský. Asi chápu, papír snese všechno a marketing je velmi důležitý. Má ale zdejším čtenářům smysl vysvětlovat, jak je to doopravdy? Testovali jsme zde třeba Grado Labs Gold3, která cenou sahá skoro na cenu tohoto gramofonu. A to jsme s cenovkami přenosek stále dost nízko. Plastové tělo s přišroubovaným motorem rovněž nejde považovat za sofistikované řešení. Ale dobře, Sony odpustíme, protože přeci víme, na jaké uživatele míří.

Celkově vzato, když jej dobře umístíte, jde o pohledný gramofon; zdroj: Hifimanie

Přenoska nedělá žádnou ostudu a oproti některým značkám, které ani nebudu zmiňovat, je jisté, že gramofon neohobluje desky během pár poslechů. Jen si to pojďme spočítat. Jedna deska dnes v průměru přímo u tvůrce vyjde třeba na 1 000 Kč. Na dva a více tisíc se dostaneme s nějakou tou limitkou s podpisy a podobně. No jo, pět šest desek a člověk si může pořídit hned Sony PS-LX5BT místo random gramofonu s roztomilým vzhledem.

Zvukově to Sony PS-LX5BT tak nějak zvládá

I tak je ale třeba myslet na to, že zde zákazník platí za komfort a automatiku. Za jednoduchost a pocit, že nic nemusí řešit. Přenoska je opravdu základní a kdybychom se zbavili právě těchto zjednodušení poslechu, v dané cenové relaci najdeme opravdu mnohem lépe vybavené gramofony. Audio-Technica AT91 odvádí svou práci dobře. Nelikviduje tolik desky, přehraje je příjemně bez nějakých zaškobrtnutí, jenom mi osobně, zvlášť ve srovnání s mým gramofonem (JBL TT350), přišlo vše tak trochu umírněnější. Byť se zdá být vřelejší a někdy se snaží i o nějaký říz, místy jako by tomu něco chybělo. Jenomže běžný posluchač nebude mít s čím srovnávat a srovnávám také jinou cenovou relaci.

Na nostalgické kousky z police jako dělaný

Zvuk je to ovšem stále dobrý, bystrý posluchač ale najde jisté neduhy. Jenomže pojďme se dostat k cílovce. Mám nějaké ty desky po tátovi, se kterými jsem si musel doma chvíli hrát. Rozlepené obaly znova slepit, desky vyprat, přehrát, která zvládne dojet do konce a podobně. Po delším čase třídění, lepení, praní mi jich ale hezká dávka zůstala. Třeba původní Karel Kryl – Bratříčku, zavírej vrátka z 69. Tuhle desku ale už spíše šetřím a moc ji netrápím, stejně jako třeba Kuře v hodinkách.

Celkově vzato, když jej dobře umístíte, jde o pohledný gramofon; zdroj: Hifimanie

The Works od Queen ale roztočím rád a pro tento gramofon jsou podobné desky jako dělané. Dlouho ležely někde v polici, možná i na půdě nebo ve sklepě. S trochou péče ale mohou udělat radost a je možné, že díky gramofonu může rodinný příbuzný zažít trochu té nostalgie. A zvukově to pořád jde! Queeni to umějí rozparádit, jednotlivé nástroje jsou rozeznatelné, zvuk je příjemně prostorový a rozhodně nejde o unylý poslech.

A není to jen pohledný kousek, hlavně pošetří oproti některým levným variantám desky; zdroj: Hifimanie

Jasně, chtěl bych trochu více toho drivu, více zábavy, ale pořád mám s čím srovnávat. Modernější posluchači, kteří by snad chtěli na gramofonu točit něco nového, možná jsou navyklí na basovější podání ze sluchátek a Bluetooth repráčků. Jenomže to je to, pokud pojedou právě přes Bluetooth, on to ten reproduktor stejně více naprděné udělá. I kdyby sám gramofon nechtěl.

Rozhodně ale nečekejte bůhví jaké těžítko; zdroj: Hifimanie

A o tom to přesně je. Zvukově to bude fajn gramofon pro tátu, mámu, dědu a bábi. Bude to fajn gramofon pro dceru a syna do pokojíčku. Pokud se vám za něj bude chtít platit daná částka.

Sony PS-LX5BT potěší nenáročné posluchače, ale má svá ale

A právě tu je tak trochu další kámen úrazu. Sony PS-LX5BT vyjde třeba na Alze na 9 990 Kč. A to je vážně celkem dost. V téhle cenovce by mu slušela buď ještě lepší přenoska, případně na druhé straně právě cenové snížení. Protože to nemá Sony těžké jen v mých očích. Ale také v rámci konkurence. Automatický pohon, Bluetooth a mnoho dalšího dokáže nabídnout třeba FiiO TT1 s přenoskou Audio-Technica AT3600L. A to s cenovkou 4 990 Kč. Design už je pak věc ryze subjektivní. Dražší model tohoto výrobce pak stojí 7 990 Kč. Mohli bychom vybírat také přímo v portfoliu Audio-Technicy. A asi bychom se dostali na lepší výbavu, případně lepší cenu.

Škoda. Ale zase zde máme značku Sony. Jak moc relevantní to bude pro zákazníky, to už musíme nechat na nich. Když ale odhlédnu od tohoto faktu, jde o pohodlný, sympatický gramofon, který potěší příjemným zvukem a naprostou jednoduchostí. Nakonec, v interiéru mu to také sluší, byť mám ke zpracování své výhrady. A když se vrátím ke konkurenci. Tak jasně, možná je levnější nebo nabídne více, ale asi mi stačí vybavit si třeba hlášku táty, kterou nejspíše nejenom já slýchávám od dob videorekordérů, walkmanů nebo Hi-Fi věží. Sonka je prostě Sonka a právě toho se cíloví zákazníci této generace budou držet.

Klady

• Stačí vybalit a během chvilky hrát
• Automatika a celková jednoduchost
• Bluetooth s aptX Adaptive
• Možnost výměny jehel u přenosky v případě poškození

Zápory

• Zpracování by mohlo být přeci jen lepší
• Cena

Technické specifikace Sony PS-LX5BT

• Pohon a ovládání: Řemínkový (belt-drive), plně automatický provoz, otáčky 33 1/3 a 45 za minutu.
• Talíř: Tlakově litý hliník s masivní gumovou tlumicí podložkou pro potlačení vibrací.
• Raménko a přenoska: Hliníkové raménko, přenoska Audio-Technica AT91
• Bluetooth: Bezdrátový přenos s podporou kodeků SBC, Qualcomm aptX a aptX Adaptive.
• Předzesilovač: Vestavěný MM phono předzesilovač (přepínatelný Phono/Line) s třístupňovou regulací zisku (Low / Mid / High).
• Konektorová výbava: Pozlacené samice RCA (Cinch) na zadním panelu pro zapojení odnímatelného audio kabelu.
• Rozměry a hmotnost: 430 × 117 × 366 mm, hmotnost přibližně 3,6 kg.

Domů » RECENZE: Sony PS-LX5BT – dceři neohobluje Taylor a tátovi Kiss

Petr Benkovský

S technologiemi si hraje od nepaměti a doma má v nich více nepořádek než pořádek. Ostravak, který se stále místy učí psát slušně a spisovně. Ale ne vždy to klapne. Hlavně u té slušnosti. "Zatimco tata rubal uhli, ja rubu texty, bo mam chrome ruky."