RECENZE: SPL Phonitor One D – Ze studia rovnou mezi audiofily

Sluchátkové zesilovače dnes často připomínají malé počítače. Displeje, Bluetooth, několik digitálních filtrů, ekvalizéry, aplikace a nabídky, ve kterých lze strávit víc času než samotným poslechem. SPL Phonitor One D jde přesně opačnou cestou. Na stole před vámi leží kus studiové techniky, který má jediný zásadní úkol – dostat ze sluchátek co nejvěrnější informaci o nahrávce.

Německé SPL přitom není ve světě sluchátkových zesilovačů žádným nováčkem. Řada Phonitor vznikla původně jako odpověď na problém studiových techniků, kteří potřebovali na sluchátkách pracovat podobně jako před studiovými monitory. Phonitor One D celou myšlenku zmenšuje, výrazně zlevňuje a přidává D/A převodník. Výsledkem je přístroj, který stojí jednou nohou v profesionálním studiu a druhou v domácím hi-fi.

Balení odpovídá studiovému zákazníkovi, obsahuje tak navíc pouze napájecí zdroj a podstatnou dokumentaci, zdroj: hifimanie.cz

Nejzajímavější na malém Phonitoru ale není jeho minimalistické šasi ani propracovaný crossfeed. Ohromila mě totiž hlavně lehkost, transparentnost a suverenita, s jakou dokáže kompaktní přístroj sluchátka rozehrát. K tomu se ale ještě dostaneme.

SPL Phonitor One D je doma ve studiu

Na první pohled byste cenu Phonitoru One D nejspíš nehádali. Kovové šasi o rozměrech 210 × 49,6 × 220 mm je bytelné a zpracování rozhodně nepůsobí lacině, designově ale malý Phonitor své studiové kořeny nezapře. Černé šasi doplňuje vcelku masivní hliníkový čelní panel, kterému dominuje velký regulátor hlasitosti po levé straně. Žádný displej, dotykové ovládání ani efektní podsvícení nečekejte.

Profesionální příslušnost Phonitor One d rozhodně neskrývá, zdroj: hifimanie.cz

Ve středu čelního panelu trůní velké logo se stavovou diodou a po pravé straně pak nalézáme pěkný kovový přepínač vstupů, volič intenzity crossfeed efektu a klasický 6,3mm Jack. To je opravdu vše. Symetrický výstup výrobce neintegroval. Standardní nesymetrické připojení sluchátek je ve studiích pořád běžné Také pohled na zadní panel připomíná, odkud SPL pochází.

Studiovému zaměření odpovídá i konektivita, která z velké části sází na TRRS konektory, zdroj: hifimanie.cz

Vedle klasických nesymetrických RCA vstupů jsou tu symetrické analogové vstupy a výstupy realizované prostřednictvím 6,3mm TRS konektorů. Digitální svět zastupuje jediný USB-B vstup. Optiku, koaxiál nebo Bluetooth tedy budete hledat marně. Snadno tedy připojíte CD přehrávač nebo gramofonní předzesilovač, ale pro druhé zařízení už budete nejspíš shánět kabel TRS-RCA. To ale není nic, s čím bych osobně měl problém.

Skvěle zvládá i domácí nasazení

V domácím prostředí to možná může působit poněkud spartánsky, podobně jako spínač napájení na zadní straně nebo technicistní DIP přepínač pro snížení výstupu pro citlivá sluchátka. Ve studiu však dává takové uspořádání perfektní smysl – vypínání zajistí jističe studia a díky linkovým výstupům může Phonitor současně fungovat jako rozhraní mezi počítačem a aktivními monitory či integrovaným zesilovačem. A právě tak sloužil u mě. Konkrétně tedy se Sony TA-1700 a posléze i s překvapivě schopnými studiovými monitory M-AUDIO BX5BT. Právě ty na rozdíl od Sony vytáhly z výstupu D/A převodníku skutečné maximum.

Důležité je mít na paměti, že zadní výstupy jsou skutečně stabilně na linkové úrovni. Regulaci hlasitosti tak musí převzít připojený integrovaný zesilovač, samotné studiové monitory (které ji mívají umístěnou na zadní straně), nebo naopak software ve zdrojovém počítači či telefonu. Potenciometr SPL Phonitor One d slouží na rozdíl od Rotel DX-3 skutečně jen k řízení hlasitosti sluchátek.

Uvnitř se skrývá mnohem víc, než naznačuje velikost

Phonitor One D je nejmenším zástupcem rodiny a bylo by chybou očekávat uvnitř stejnou techniku jako u výrazně dražších modelů Phonitor X nebo Phonitor XE. Především tu nenajdeme firemní 120V technologii VOLTAiR. Analogová část malého modelu využívá operační zesilovače Burr-Brown OPA2134 a sluchátkový koncový stupeň pracuje ve třídě AB.

Výrobce myslel i na citlivější sluchátka a vzadu nabízí DIP spínač pro snížení výstupní hlasitosti což usnadňuje následnou práci s potenciometrem, zdroj: hifimanie.cz

To ale neznamená, že by SPL napájení odbylo. Z externího 12V adaptéru si Phonitor uvnitř vytváří vlastní napájecí větve a samotný sluchátkový koncový stupeň pracuje s napětím ±19 V. Díky tomu má dostatek napěťového rozkmitu i pro vysokoimpedanční sluchátka, což dobře ilustrují také udávané výkony. Do 47 Ω dodává maximálně 2 × 400 mW, při 250 Ω je to 2 × 330 mW a do sluchátek s impedancí 600 Ω stále zvládá 2 × 190 mW.

Zvláštnost 20Ω výstupní impedance

Určitou zvláštností je výstupní impedance 20 Ω. U vysokoimpedančních sluchátek nepředstavuje zásadní problém, u některých nízkoimpedančních dynamických modelů ale může v závislosti na průběhu jejich impedance ovlivnit frekvenční charakteristiku. Phonitor One D tak rozhodně není zesilovač navržený s ambicí ideálně obsloužit úplně každá sluchátka na trhu. Jeho konstrukce má poměrně jasně vymezené silné stránky – a právě s vhodně zvolenými sluchátky, jakými Sennheiser HD 660S2 bezesporu jsou, jich dokáže využít naplno.

SPL Phonitor One d volume knob 1831x1220x

I když papírový výkon v dnešní době nepůsobí ohromujícím dojmem, nikdy nebylo třeba výrazně překročit první polovinu rozsahu potenciometru, zdroj: hifimanie.cz

Zajímavé ale je, že ani po připojení elektricky výrazně méně vhodných 50Ω Sennheiser HD 555 nebyl výsledek vůbec špatný. Právě naopak – vyšší výstupní impedance Phonitoru jejich zvuk citelně proměnila, přidala mu na plnosti, zvýraznila spodní pásmo a současně potlačila nepříjemně vystupující výšky. Nejde přitom o univerzálně žádoucí efekt, ale o důsledek interakce 20Ω výstupu s frekvenčně proměnlivou impedancí dynamického měniče, se kterou nepochybně přichází i určitá ztráta přesnosti v basu. To ale nic nemění na tom, že moje stará sluchátka posunul ze sekce nostalgických vzpomínek na vysokou školu zpět do kategorie, ve které je člověk skutečně chce poslouchat.

Převodník zvládne prakticky všechno, co mu pošlete

Písmeno D v názvu označuje přítomnost integrovaného D/A převodníku. SPL používá převodníkovou sekci DAC768xs postavenou kolem čipu AKM AK4490, kterou výrobce využíval také u některých výrazně dražších přístrojů.

S USB vstupem se ale Phonitor One d stal skvělým základem ozvučení PC, zdroj: hifimanie.cz

Přes USB zvládne Phonitor One D PCM až do rozlišení 32 bitů / 768 kHz a DSD64, DSD128 i DSD256 prostřednictvím DoP. Dynamický rozsah digitální části dosahuje podle výrobce 113 dB a THD+N činí 0,0012 %. To jsou parametry, nad kterými se v běžném domácím provozu opravdu není třeba pozastavovat.

Mnohem podstatnější je, že převodník nepůsobí jako povinný doplněk, který výrobce přidal jen proto, aby mohl na krabici napsat DAC. Digitální část charakterově dobře zapadá ke zbytku přístroje. Je čistá, kultivovaná a dostatečně detailní, aby mohl Phonitor One D bez problémů fungovat jako kompletní stolní řešení připojené jediným USB kabelem k počítači. Teoreticky samozřejmě není díky přítomným analogovým vstupům problém sáhnout ani po sofistikovanějším zdroji, ale upřímně, kromě vyzkoušení s gramofonem jsem neměl potřebu jiný DAC zkoušet. Detail Phonitoru One D bude bezesporu stačit většině posluchačů.

Crossfeed přibližuje sluchátka reprosoustavám

Skutečnou specialitou Phonitoru je analogová Phonitor Matrix. Ta řeší zásadní rozdíl mezi poslechem na sluchátkách a reprosoustavách: u beden slyší každé ucho oba kanály, zatímco ve sluchátkách jsou prakticky dokonale oddělené.

Právě proto mohou hlavně starší nahrávky s tvrdým panorámováním působit nepřirozeně. Dobře je to slyšet třeba na titulním motivu ze Star Wars: A New Hope z roku 1977, kde žestě výrazně míří doprava. U The Rise of Skywalker z roku 2019 už tentýž motiv působí mnohem soudržněji.

Phonitor One D řeší problém analogovým crossfeedem, který řízeně přimíchává část levého kanálu do pravého a naopak. Výsledkem není efekt ani ekvalizér, ale přirozenější prostor. Nástroje se přestanou lepit na uši, střed lépe naváže na kraje scény a poslech začne víc připomínat dvojici reprosoustav před posluchačem.

Míra účinku záleží na nahrávce. U moderních mixů může být změna subtilní, u starších nahrávek překvapivě výrazná. S intenzitou je ale potřeba zacházet s rozumem – při vysokém nastavení se může scéna sevřít až příliš. Proti dražšímu Phonitoru X je totiž Matrix výrazně zjednodušená. Zatímco vyšší model dovoluje vedle intenzity crossfeedu měnit také úhel simulovaného postavení reprosoustav, u One D je úhel pevně nastavený na 30°. Pevná je rovněž korekce úrovně středu o −1 dB, takže jediným parametrem, který má uživatel skutečně v ruce, zůstává Crossfeed jako takový.

Phonitor One D nehraje jako laboratorní přístroj

Studiový původ, jednoduchá konstrukce a technické parametry by mohly vyvolat dojem, že Phonitor One D bude hrát především přesně a analyticky. Skutečnost je mnohem zajímavější. Jeho charakter je skutečně velmi čistý a transparentní, přesto ale nepůsobí sterilně. Naopak. Hudba má velmi dobrou soudržnost a zejména ve spojení s vysokoimpedančními sluchátky dokáže One D vytvořit překvapivě velký, sebevědomý a pohlcující zvuk.

Nejde přitom o efektní trik založený na přifouknutém basu nebo zvýrazněných detailech. Phonitor spíš působí dojmem, že má nad sluchátky neustálou kontrolu. Dynamické změny přicházejí bez zaváhání, jednotlivé vrstvy nahrávky zůstávají pevně oddělené a zvuk se ani při vyšší hlasitosti nezačne slévat.

Právě tady se ukazuje ona napěťová rezerva. Papírových několik stovek miliwattů nevypadá vedle některých současných konkurentů nijak oslnivě, při poslechu ale člověk rozhodně nemá pocit, že by malému SPL docházel dech. Ba naopak. Je to k nevíře, ale v rámci nesymetrického výstupu zapůsobil víc než Rotel DX-3 a to je opravdu vysoká konkurence.

Bas je pevný, rychlý a překvapivě hluboký

Na spodním konci spektra Phonitor One D nijak nepřikrášluje. Bas není záměrně zvednutý ani změkčený, přesto mu nechybí skutečný dopad. Jeho největší předností je kontrola, rychlost a schopnost ukázat strukturu jednotlivých tónů.

Dobře to předvádí třeba Here But I’m Gone od Vanessy Fernandez z alba Use Me. Hluboké tóny mají přesně vymezený začátek i konec, nezůstává po nich zbytečně nafouknutý dozvuk a zároveň neztrácejí hmotnost. Phonitor z nich nedělá samoúčelnou atrakci, ale nechává velmi dobře vyniknout jejich váhu i texturu.

Podobně přesvědčivě pracuje s dynamikou. Jednotlivé impulzy dokáže podat rychle a s autoritou, aniž by je vytahoval před zbytek nahrávky. Trochu jiné to je, když si pustíte skladbu, která vám chce bas skutečně „dát sežrat“. To se sebou u klávesnice s Invaders Must Die od Prodigy pohazujete hlavou jak na párty a rázem se přistihnete, že si skladbu pouštíte už potřetí.

Středy dávají hudbě překvapivě přirozený charakter

Střední pásmo je možná nejlepší ukázkou toho, že studiová přesnost nemusí znamenat chlad. Pěkně to ukazuje třeba The Mummy Jerryho Goldsmitha z výročního vydání soundtracku. Phonitor dokáže v mohutném orchestru velmi dobře oddělit jednotlivé nástrojové skupiny, ale nerozebere je přitom na sterilní součástky. Smyčce mají tělo, žestě správnou naléhavost a i v okamžiku, kdy se aranžmá zahustí, zůstává snadné sledovat drobnější dění v pozadí.

Obzvlášť pěkně tu vyznívá dynamika. Výrazné orchestrální pasáže střídají téměř tiché momenty, ve kterých vystoupí atmosférické dozvuky i charakteristická barva oudu. Phonitor přitom zachovává přirozenou návaznost mezi oběma extrémy a nenechá jemné detaily zaniknout ani ve chvíli, kdy se orchestr znovu nadechne naplno. Jsou tu, za všech okolností a přitom bez zbytečného zvýraznění. Studiový charakter se tu jednoduše nezapře.

Výšky dokazují, že detail nemusí řezat

Phonitor netlačí na pilu ani ve výškách a kde jsou měkké, tam měkké i zůstanou. Když si pustíte Trashed od Black Sabbath, skladbu nezachrání. Se Sennheiser HD 660S2 se nechová jako řada Bluetooth sluchátek, která se snaží dodat efekt zvýrazněním okrajů spektra. Činely zůstávají utlumené, kytary zastřené a celá nahrávka si ponechává svůj poněkud tupý charakter.

Úplně jiná situace nastane s Prison of Flesh od Lorna Shore. Tady už nahrávka energií rozhodně nešetří a Phonitor ji nijak nekrotí. Činely mají ostrý kovový atak, zkreslené kytary dostatek říznosti a v nejhustších pasážích se na posluchače valí pořádná zvuková stěna. Přesto se výšky nerozsypou do nepříjemného sykotu a jednotlivé vrstvy zůstávají překvapivě dobře čitelné.

One D tak nepůsobí ani temně, ani přehnaně analyticky. Kde výšky chybějí, nepřidá je. Kde jich má nahrávka na rozdávání, tam je nechá zaznít naplno. A tak to, alespoň dle mého mínění, má být.

Prostor je precizní i bez crossfeedu

Phonitor One D umí velmi dobře pracovat také s prostorem ještě předtím, než se vůbec dotknete regulátoru Crossfeed. Jednotlivé nástroje mají přesnou pozici a scéna nepůsobí jako plochá čára vedená mezi ušima. Dobré nahrávky mají znatelnou hloubku a především velmi stabilní střed. Crossfeed přitom nabízí možnost předozadní scénu ještě citelně prohloubit.

Při mírném nastavení se krajní části scény začnou přirozeněji spojovat se středem a u některých nahrávek skutečně vzniká pocit, že hudba ustoupila o kus před posluchače. Zázrak, který by ze sluchátek udělal reprosoustavy, ale nečekejte. Zvuk se nepřestěhuje dva metry před hlavu a akustiku místnosti Matrix samozřejmě nevytvoří. Mění však způsob, jakým mozek čte stereo obraz, a zejména při delším poslechu dokáže výsledné podání působit přirozeněji. Osobně se mi moc líbí možnost dávkovat crossfeed podle konkrétní nahrávky. U dobře namíchané moderní produkce často není důvod do prostoru zasahovat, u starších alb ale dokáže být rozdíl opravdu výrazný.

Obzvlášť pěkně je to slyšet třeba na původním mixu Purple Haze, který nechává Hendrixův hlas zcela napravo. Bez crossfeedu může takové podání ve sluchátkách působit skoro roztrženě i přes naklopené měniče sluchátek. Když ale člověk Crossfeed aktivuje, zpěvák sice pochopitelně stále zpívá z pravé strany, ale místo aby vám řval do ucha z boku, stoní najednou před vámi a to je opravdu velké zpříjemnění. Nemusíte tak být zvukař, aby vám hned bylo jasné, proč SPL tuto technologii už tolik let drží při životě a proč se nyní funkce prosazuje i v oblasti Bluetooth sluchátek a moderních sluchátkových hi-fi zesilovačů.

SPL Phonitor One D si Tip redakce zasloužil

Phonitor One D rozhodně není levný stroj pro začátečníky, ale nepotřeboval jsem ani týdny poslechu, abych pochopil, že částka 21 000 Kč, která mi s ohledem k jeho velikosti přišla původně podezřelá, dává smysl. Nabízí poctivé kovové zpracování, výrobu přímo v Německu, velmi schopný D/A převodník, unikátní Phonitor Matrix a především sluchátkový zesilovač, který se správně zvolenými sluchátky hraje s překvapivou autoritou a lehkostí. Navíc se dá na trhu najít i o něco levněji.

Univerzálem pro každá sluchátka není a ani se o to nesnaží. Se Sennheiser HD 660S2 si ale sedl tak dobře, že jsem si tuhle kombinaci během testování jednoduše zamiloval. Místo displejů, aplikací a dlouhých nabídek dostáváte přístroj zaměřený téměř výhradně na zvuk – a právě ten je jeho největší předností.

O tom, jak moc mě přesvědčil, ostatně svědčí i fakt, že jsem distributora okamžitě požádal o zapůjčení vyššího modelu. Jednak mě zajímá, kam až se dají relativně dostupná sluchátka posunout, a jednak jsem se jednoduše nechtěl smířit s představou, že bych tenhle typ poslechu doma už neměl.

Právě proto si od nás SPL Phonitor One D odnáší Tip redakce.

Klady

Výborný zvuk s velkou dynamickou rezervou a skvělou kontrolou
Velmi dobrý D/A převodník a crossfeed
Poctivé kovové zpracování a výroba v Německu
Symetrické analogové vstupy a výstupy

Zápory

20Ω výstupní impedance omezuje univerzálnost
Bez symetrického sluchátkového výstupu
Vypínač napájení na zadním panelu

Specifikace Phonitor One d

Typ: sluchátkový zesilovač s D/A převodníkem
Sluchátkový výstup: 6,3mm TRS
Výstupní impedance: 20 Ω
Frekvenční rozsah: 10 Hz – 200 kHz (−3 dB)
THD+N při 600 Ω: 0,002 %
THD+N při 32 Ω: 0,013 %
Výkon při 47 Ω: 2 × 400 mW
Výkon při 250 Ω: 2 × 330 mW
Výkon při 600 Ω: 2 × 190 mW
Přeslech: −75 dB při 1 kHz / 600 Ω
USB: USB-B
PCM: 44,1–768 kHz / 32 bitů
DSD přes DoP: DSD64 / DSD128 / DSD256
Dynamický rozsah DAC: 113 dB
THD+N DAC: 0,0012 %
0 dBFS: 15 dBu
Analogové vstupy: RCA, symetrický 6,3mm TRS
Linkový výstup: symetrický 6,3mm TRS
Vstupní impedance TRS: 20 kΩ
Vstupní impedance RCA: 47 kΩ
Výstupní impedance Line Out: 150 Ω
Maximální vstupní úroveň: +22,5 dBu
Maximální výstupní úroveň: +22 dBu
Vnitřní napájení analogové části: ±17 V
Napájení sluchátkového stupně: ±19 V
Externí zdroj: 12 V DC / 1,5 A
Rozměry: 210 × 49,6 × 220 mm
Hmotnost: 1,45 kg
Hmotnost balení: 2 kg

Následující článek

RECENZE: SPL Phonitor One D – Ze studia rovnou mezi audiofily