RECENZE: Hisense 65U7KQ: LCD televizor s QLED a Mini LED

Čínské značky televizorů jsou i na našem trhu k vidění stále častěji a vše napovídá tomu, že budou letos svádět s tradičními jihokorejskými výrobci (o japonských a jiných nemluvě) velký souboj o zásadní podíl na trhu (což bude bezesporu platit pro celou Evropu). Čínské přijímače totiž dokážou nabídnout velmi slušnou kvalitu za příznivou cenu a tak si poměrně rychle získávají zákazníky. Dobrým příkladem je třeba model, který si podrobněji představíme v následujícím textu: Hisense 65U7KQ. Aktuálně se prodává za zhruba 23 000 Kč, což je v případě dobře vybavené „pětašedesátky“ (tedy televizoru s úhlopříčkou 65 palců/64 cm) docela zajímavá cena.

Kdo je Hisense?

Na úvod možná nezaškodí představit si trochu tuto značku. Hisense patří mezi přední čínské výrobce domácí tzv. „bílé“ i „černé“ techniky (jinak řečeno domácích spotřebičů a AV přístrojů). Firma vznikla v roce 1994 a postupně se z původní produkce rádií stále více zaměřovala právě na televizory, v nichž je od roku 2004 jedničkou na domácím čínském trhu. Kromě toho ovšem dnes už působí celosvětově – firemní údaje uvádějí aktivity ve sto šedesáti zemích světa a celkově více než 90 000 zaměstnanců. Postupně se Hisense v globálních statistikách propracoval mezi přední značky – v roce 2022 byl „dvojkou“ v počtu prodaných přijímačů (za Samsungem). Hlavní sídlo firmy je ovšem v městě Čching-tao, jehož jméno asi většině z nás nic neříká, i když má zhruba tolik obyvatel jako celá Česká republika… V Česku i na Slovensku působí Hisense od roku 2015. A podobně jako jiní přední výrobci i Hisense propaguje svou značku také sponzoringem významných sportovních akcí, jako je mistrovství světa ve fotbale (mužů i žen), i sportovních klubů (Paris Saint-Germain, Inter Milan, u nás Slavia Praha).

LCD v moderním hávu

Zdroj: Hisense

Vraťme se ale k hlavnímu tématu – televizoru Hisense 65U7KQ. Jde o model s LCD obrazovkou, konec konců tato technologie v nabídce čínských značek stále dominuje, lze totiž využívat „domácí“ čínské panely, obrazovky OLED (které v nabídce v menší míře také najdeme) samozřejmě pocházejí od jihokorejské konkurence (LG). Vesměs ale nejde o „obyčejná elcédéčka“, ale o jejich moderní inovovanou podobu využívající dvě zásadní technologie: QLED a Mini LED. Koneckonců na vývoji obou se Hisense (spolu s krajany TCL) od počátku podílel.

Oč jde? Obrazovky LCD (Liquid Crystal Display) jsou pasivní, světlo vytvářející obraz je dodáváno světlem z tzv. podsvícení, které dnes dodává systém svítících diod (LED), které nahradily předchozí vakuové trubice. Ale i zde probíhá vývoj, původně poměrně velké diody nahradily výrazně miniaturizované (zmenšení je až čtyřicetinásobné!), kterých se logicky na stejné místo vejde násobně více (v řádu vyšších stovek až tisíců jednotek) a to umožňuje rozčlenit je do velkého počtu samostatně ovládaných oddílů. Díky tomu dokážou tyto televizory mnohem lépe pracovat s rozložením jasů v obrazové ploše (systém funguje například tak, že bude‑li na scéně v potemnělém lese hořet táborák, v místě lesa se intenzita podsvícení sníží, v místě ohně naopak „rozsvítí“ na maximum a bude-li v záběru třeba i obloha, zde bude intenzita podsvitu někde mezi oběma maximy. Dnešní televizory totiž disponují elektronikou schopnou v reálném čase obraz analyzovat a upravovat. A jemnější členění oddílů diod pak odstraňuje nešvar přezáření jasu i do tmavých ploch, kterým starší verze trpěly.

Aby byl obraz barevný, prochází světlo přes vrstvy filtrů (propouštějí ho při tom svým natáčením právě kapalné krystaly, které daly už před lety technologii jméno). A zde se dostává ke slovu druhá z uvedených inovačních technologií – QLED. Písmeno „Q“ v názvu zastupuje Quantum Dot, tzv. kvantové body, což jsou nanokrystaly ze směsi selenu, zinku a india, které podobně jako u obrazovek QLED Samsungu, jenž tuto technologii masově zpopularizoval, po excitaci podsvícením emitují světlo přesné vlnové délky. A navíc kladně ovlivňují i maximální jas obrazovky. Čili jde sice o „staré dobré“ elcédéčko, ale ve výrazně vylepšeném kabátě…

Pár konkrétních dat

V případě modelu 65U7KQ, který představuje firemní střední třídu, to znamená, že diody podsvícení jsou rozděleny do celkem 384 oddílů (vyšší modely jich mají přes tisíc), průměrný jas obrazovky je 500 nitů, v maximu je pak tato hodnota dvojnásobná (1000 nitů). S ohledem na zmíněnou střední kategorii, orientovanou na nižší cenu, probíhá zpracování obrazových dat v 8bitové hloubce (vyšší modely pracují v deseti bitech), aby však množství polotónů, které obrazovka dokáže generovat, nebylo o tolik menší, je zde využita technologie FRC (Frame Rate Control), kdy potřebný odstín je vytvořen rychlým přebliknutím dvou sousedních barev. Využívá se tedy nedokonalosti lidského zraku, nicméně ve výsledku systém poskytuje barevné a tonální spektrum vyhovující i zobrazování v režimech vysokého dynamického rozsahu (HDR). Kompatibilita je zaručena pro všechny aktuální formáty HDR, tedy HDR10/10+/10+ Adaptive, Dolby Vision//Dolby Vision IQ a HLG, nechybí certifikace Imax Enhanced usilující o co největší shodu původního filmového záznamu s jeho reprodukcí televizorem (k dispozici je i režim Filmmaker, kdy jsou vypnuty všechny režimy „vylepšující“ obraz, na které si filmoví puristé dříve často stěžovali).

Na přesnosti a kvalitě barev se ovšem podílí i filtrační vrstva obsahující zmíněné kvantové body. Přijímač tak dokáže reprodukovat 95% barevného prostoru DCI-P3 definovaného pro digitální zobrazovací technologie. Obnovovací frekvence obrazových snímků je nativně 100/120hertzová (evropská/americká norma), pro herní využití (s externím zařízením, konzolí nebo PC) pak ve variabilním režimu 48 až 144 Hz a právě hráče potěší i velmi dobrá odezva panelu 6 ms.

Samozřejmě, že podstatnou součástí reprodukce je i zvuk. Ten zde disponuje výkonem 40 wattů a konfigurace reproduktorů odpovídá schématu 2.1. Stereofonní signál je směrován ze spodní strany přijímače dolů, subwoofer je na zadní straně.

Konektory s otazníkem

Zdroj:vHisense

Samozřejmostí je dnes už plná tunerová výbava pro všechny typy příjmu (pozemní, kabelový a satelitní, pro země s méně pokročilou digitalizací nechybí ani analog). Pro připojení k dalším přístrojům má televizor celkem standardní konektorovou výbavu, nejdůležitější je čtveřice rozhraní HDMI (polovina přípojek je v rychlé verzi 2.1 důležité třeba pro připojení herních konzolí), nechybějí dva porty USB, obvyklý digitální optický audiovýstup a mnohé uživatele asi potěší i klasická přípojka pro kabelová sluchátka – zkrátka ale nepřijdou ani vyznavači bezdrátového provedení. Což platí i pro připojení k domácí počítačové síti, volit můžeme jak kabelovou metodu, tak bezdrátové Wi-Fi. S ohledem na zmíněné tunery pak sestavu konektorů doplňují i anténní vstupy pro pozemní/kabelový a satelitní příjem. V souvislosti s konektory je třeba zmínit jejich trochu nelogické rozmístění na zadní straně přijímače: jsou totiž rozděleny do dvou sekcí, což by samo o sobě tolik nevadilo, horší je, že menší oddíl v samostatné prohlubni má konektory – druhý port USB, optický zvukový výstup a rozhraní LAN pro kabel počítačové sítě – orientovány kolmo k rovině obrazovky. Připojené kabely tak budou trčet z přijímače a zejména při instalaci televizoru na zeď mohou nastat problémy s odstupem od stěny i s případnou manipulací. Druhá, hlavní část konektorové sekce je v obvyklé prohlubni při levé straně a konektory uspořádané zde do svislé řady jsou naopak rovnoběžné s tělem přijímače, problémy s místem tak nemohou nastat. Proč byly zmíněné tři porty odděleny, když hlavní svislá řada konektorů má pod sebou i nad sebou místa dost, se můžeme jen domýšlet, přiznám se, že mě důvod nenapadá…

Co najdeme v příslušenství

Standardní výbavu, kromě kabelu pro připojení k elektrické síti, tvoří jako obvykle stolní stojan a dálkový ovladač. Stojan má podstavec tvaru hodně roztaženého písmene „U“ a určitě potěší jeho jednoduchá montáž – na dvou místech se jednoduše připojí ke spodní hraně přijímače a zajistí šrouby. Výsledek je nejen zcela funkční, ale dobře koresponduje i s celkovým moderním vzhledem televizoru.

Zdroj: Hisense

U dálkového ovladače na první pohled zaujme jeho luxusně vyhlížející provedení s tělem z hliníku (nikoliv z obvyklého černého plastu), jaké vídáme u mnohem dražších modelů. Velikost je z hlediska ergonomie šikovná do ruky. Za zmínku určitě stojí i zřetelné, dobře čitelné označení všech tlačítek i jejich přehledné rozmístění Ovladač zvládá jak klasické povely, tak i hlasové funkce. Pro hlasové ovládání televizoru opět není čeština k dispozici a tentokrát si systém s češtinou (obsahující diakritiku) neporadí ani při vyhledávání. Nicméně pokud svůj dotaz zadáme písemně do vyhledávacího řádku, pak můžeme použít i písmena s háčky a čárkami a systém vyhledání provede – ovšem pouze v obsahu YouTube. Zmiňme ještě, že ve spodní části ovladači jsou i dnes už obvyklá tlačítka přímého vstupu do streamovacích služeb. Ty tvoří Disney+, Deezer, Netflix, YouTube, Prime Video a Vidaa TV (to ale v našich končinách není aktivní).

Vlastní operační systém Vidaa

Hisense patří k nemnoha výrobcům, kteří vyvíjejí pro své televizory vlastní operační systém, tedy řídící software televizoru (podobně jako Samsung a LG). Operační systém Hisense se jmenuje Vidaa (zde ve verzi U7) a na první pohled je zřejmé, že jeho vývojáři se inspirovali u Google TV. Uspořádání domácí stránky je prakticky stejné, pouze je zde od všeho víc. I zde je pod prostorem pro různá firemní oznámení pás aplikací, které se automaticky nainstalují při vstupním nastavení přijímače. Zatímco Google TV jich zde zobrazuje 12, Vidaa jich má na téměř nekonečně vyhlížející posuvné řádce 46! Což o to, horší je, že žádnou z nich nelze z úvodní stránky odstranit (to je možné pouze u aplikací, které dodatečně přidáme z Vidaa Appstore), pouze můžeme měnit jejich pořadí. Z hlediska tuzemského uživatele není optimální ani zastoupení aplikací českých internetových televizí či jiného lokalizovaného obsahu. V základní předinstalované nabídce jsou pouze Voyo, Lepší TV, Sledování TV, Antik TV, Seznam, Sweet TV a Modern TV, v databázi Vidaa Appstore jsem z dalších našel jen Telly. V případě významných subjektů, jako je O2TV, HBO Max, T-mobile TV Go, Skylink CZ, iVysílání ČT, Prima+ TV, ale i dalších (Kuki, Poda TV, Nordic TV…) mi tato absence přijde téměř fatální.

Většinu prostoru na domácí stránce pak zabírají početná upozornění a odkazy na pořady vybraných subjektů. Podobně jako u Google TV je zřejmé, že jde o ryze komerční záležitost a její podoba je dána tím, kdo si co u výrobce zaplatí. Tentokrát si největší prostor zajistily společnosti Disney+ a Prime Video, naopak třeba Netflix zřejmě šetřil, a tak na něj místo nezbylo. Z uživatelského hlediska je domácí stránka systému Vidaa velkým zklamáním. Výrobce evidentně nezajímá, jaké má uživatel preference, které služby třeba opravdu používá, či jaké aplikace naopak nikdy neotevře (myslím, že z té 46členné řady to bude většina). A především: prakticky nic z obsahu stránky si nemůžeme upravit podle svého. Ke všemu překvapuje i odbytá lokalizace stránky – čtyři položky z deseti zůstaly nepřeloženy. Možná přibyly na poslední chvíli.

Individuální nastavení

Součástí systému je samozřejmě i menu přijímače a možnosti jeho individuálního nastavení. Asi trochu překvapí, že obvyklé tlačítko s ozubeným kolečkem na ovladači chybí, musíme proto buď na domácí stránce kliknout na tento symbol ve svislé řádce při levém okraji obrazovky, nebo na ovladači stisknout tlačítko označené čtverečkem se dvěma čárkami uprostřed, kde je Nastavení poslední, tak trochu schovanou položkou (po otevření nabídky není vidět, musíme kurzorem sjet až úplně nakonec). Pak už se nám otevře nabídka Nastavení, rozdělená do sedmi kapitol: Obrázek (proč ta zdrobnělina?), Zvuk, Síť, Kanál, Přístupnost, Systém a Podpora. Uživatelsky je jistě nejdůležitější nastavení obrazu, kde můžeme volit jeho režim (Standardní, Filmmaker, Kino den, Kino noc, Dynamický a Sport), za mírně řečeno nadbytečné (a také dost otravné) považuji stále opakované upozornění, že změna nastavení může zvýšit spotřebu (nestačilo by jedno zobrazení a možnost „Příště nezobrazovat“?). Dalšími volbami jsou pak poměr stran, Inteligentní scéna (systém podle typu obrazu upravuje jeho parametry, změny naštěstí nejsou nijak zásadní), Herní režim (pokud je připojena konzole nebo PC) a Nastavení režimu obrazu, kde můžeme zadat, zda se úpravy týkají všech zdrojů nebo jen aktuálního a nechybějí zde ani možnosti úprav jednotlivých parametrů, jako je jas, kontrast, sytost barev, ostrost atd.

Také v kapitole Zvuk zvolíme výchozí režim (Standardní, Divadlo, Hudba, Řeč, Pozdní noc a Sport), z dalších možností zmíním alespoň praktickou volbu režimu sluchátek – zda mají hrát sama, nebo i s reproduktory televizoru, či úpravu zvuku pro umístění televizoru na zdi; k dispozici je také volba reproduktorů – zabudovaných v přijímači nebo externích (třeba soundbar).

V rubrice Síť jde samozřejmě především o připojení televizoru k počítačové síti a k internetu, ať už kabelem či přes bezdrátové wifi, volitelné jsou i možnosti zapnout televizor po síti či z mobilu, zapnout/vypnout zde můžeme také protokol Bluetooth a provést párování – třeba bezdrátových sluchátek nebo soundbaru. V oddíle Kanál je kromě automatického i ručního vyhledávání televizních stanic k dispozici i úprava seznamu předvoleb (jeho položky lze přesouvat i vymazat), nechybí možnost kopírování seznamu na paměťové médium pro úpravu v počítači (což je při více položkách, zejm. při satelitním příjmu, velmi praktické).

Přístupnost nabízí především úpravy pro uživatele se zrakovými či sluchovými problémy, poměrně rozsáhlý oddíl Systém zahrnuje nastavení času a časovače, rodičovskou kontrolu s PINem, volbu jazyka a země, aktivaci hlasové služby a výběr jazyka pro ni (jak jsem už uvedl, čeština v nabídce není), pod trochu matoucím názvem Nastavení aplikace jsou ukryty volby pro hybridní vysílání HbbTV. Nabídku doplňují funkce pro spojení s mobilním telefonem či tabletem a další, dalo by se říci speciálnější volby. Suma sumárum systém uživatelského nastavení televizoru je docela obsáhlý, ale přesto není problémem se v něm poměrně rychle zorientovat.

Reprodukční výkon

V „souboji“ s nástrahami testovacích videí a vybraných scén z filmů v plném HD i 4K rozlišení si přijímač vedl poměrně dobře, kontrast a jas obrazu lze v rámci cenové kategorie označit za solidní standard, poměrně překvapivé je dobré podání černé barvy a také zobrazení bílého objektu na tmavém pozadí dokazuje přednosti systému Mini LED: zesvětlení okolí bílého obdélníku v černém poli je minimální. Jisté rezervy jsou v zobrazení pohybu kontrastních předmětů, zejména tmavých na světlém pozadí – to generuje vznik známých artefaktů, často v podobě kontur z krátkých vodorovných čárek. Podélně běžící text je zobrazen zcela plynule, jisté moiré vzniká jen na jemných čárkovaných strukturách, pokud takovou sekvenci doprovázejí. Možná překvapí, že aktivace režimu Clear Motion v nastavení výsledek spíše zhoršila. Zvuk můžeme v kategorii podobně vybavených přijímačů označit za nadprůměrný, k čemuž jistě přispívá hlubokotónová jednotka na zadní straně, která v této cenové kategorii není tak častá.

Hisense 65U7KQ je tedy po mém soudu dobrým příkladem, že inovace v podobě kvantových bodů (QLED) a podsvícení Mini LED jsou skutečně živou vodou, omlazující už trochu stárnoucí technologii LCD. Když k tomu přidáme dobrou cenu, je výsledkem konkurenceschopný přijímač.

Klady

• Výhodný poměr ceny a výkonu
• Celkově dobrá reprodukce
• Povedený dálkový ovladač.

Zápory

• Operační systém Vidaa nedovoluje uživatelské úpravy domácí stránky
• Hlasové vyhledávání i ovládání přijímače nepracuje v češtině.

Specifikace:

• Obrazovka: LCD VA, přímé zadní podsvícení Mini LED (384 zón) s lokálním řízením
• Úhlopříčka: 65“/164 cm
• Varianty úhlopříčky: 55, 75, 85, 100 palců/139, 190, 215, 254 cm
• Rozlišení: 3 840 × 2 160 bodů (UHD)
• Zpracování barev: 8bit + FRC
• Obnovovací frekvence: 100/120 Hz (herní režim: 48 – 144 Hz)
• DCI-P3: 95%
• Průměrný jas: 500
• Maximální jas: 1 000 nitů
• Statický kontrast: 5 000:1
• Odezva: 6 ms
• Pozorovací úhel: 178° x 178°
• HDR: Dolby Vision/IQ, HDR10, HDR10+/10+ Adaptive, HLG
• Imax Enhanced: Ano
• Tunery: DVB-T/T2(HEVC)/DVB-C/DVB-S/S2, analog
• 3D: Ne
• Připojení k síti: Kabelové/bezdrátové
• Funkce Smart TV: Ano
• Zvuk: 2.1, 40 W; Dolby Atmos
• Operační systém: Vidaa U7
• Herní funkce: G-sync/FreeSync Prem./VRR/ALLM/HGiG – Ne/Ano/Ano/Ano/Ano
• DLNA: Ano
• HbbTV: Ano
• Vyhledávání hlasem: Bez češtiny
• Menu v češtině: Ano
• Záznam na paměť USB: Ano
• EPG: 8 dní
• Bluetooth/Wifi: 5.0 /802.11a,b,g,n,ac, 2,4/5 GHz, Wifi Direct
• Konektory: 4× vstup HDMI (2× 2.1, 2× 2.0, ARC, CEC), 2× USB (1× 3.0, 1× 2.0), digitální audiovýstup (S/PDIF optický), LAN (RJ45), AV analog (minijack), sluchátka (minijack), anténa DVB-T/T2/C, anténa DVB-S/S2
• Common Interface: 1× CI+ 1.4
• Spotřeba (pohotovost/provoz/roční): 0,5 W/100 W/100 kWh
• Rozměry (s podstavcem): 1 449 × 838 × 77 mm
• Hmotnost (s podstavcem): 19,7 kg
• Cena: 22 990 Kč
• Web: hisense.cz

Domů » RECENZE: Hisense 65U7KQ: LCD televizor s QLED a Mini LED

Petr Žák

Po absolvování Fakulty žurnalistiky UK pracoval v Československé fotografii, pak byl šéfredaktorem časopisů Revue fotografie, Video domácí kino a Obraz a zvuk. V posledních letech pracuje na "volné noze" a specializuje se především na obrazovou reprodukční techniku, zejména na televizory. Prakticky od založení je stálým spolupracovníkem časopisu Stereo&Video. Ve volném čase poslouchá metalovou a barokní hudbu, zajímá se o historii a astrofyziku.