Zesilovače dělené a integrované – průvodce začátečníka

Zesilovače jsou základem každého pořádného Hi-Fi. Zapomeňme teď ale chvíli na jejich třídy. Dnes se podíváme na dělení z hlediska fyzické konstrukce. I ta je totiž podstatná. Při výběru nového Hi-Fi systému tak stojíte před důležitou otázkou: zvolit integrovaný zesilovač, nebo se vydat cestou dělených komponentů? Pochopení základních rozdílů mezi těmito dvěma přístupy vám pomůže zorientovat se v jejich světě. Dozvíte se přitom, proč není vždycky nejlepší volit jediný přístroj, který obstará vše od streamingu, až po zesílení. A nebo se naopak utvrdíte, že to je cesta, kterou se chcete vydat. Tak pojďme na to.

Integrované zesilovače: Jednoduchost a účelnost

Integrovaný zesilovač připomíná švýcarský nůž. V jednom elegantním zařízení skrývá jak předzesilovač (preamp), který pečlivě upravuje a zesiluje signál z přehrávačů a dalších zdrojů, tak i koncový zesilovač (power amp) zajišťující potřebný výkon pro reprosoustavy. Toto řešení nabízí neoddiskutovatelné výhody v podobě jednoduchosti a kompaktnosti a často i vyšší energetické efektivity.

Pro většinu uživatelů proto představuje integrovaný zesilovač ideální volbu – stačí připojit zdroj hudby, reproduktory, a můžete se ponořit do světa zvuku. Typicky navíc nabízí i nejlepší poměr cena výkon. Ty nejmodernější modely jdou ještě dál, když integrují i streamovací funkce. Za skvělé peníze se tak snadno mohou stát opravdovým srdcem domácího audia. A jak nám nedávno v recenzi ukázal WiiM Amp, ty kompromisy nemusí být na první poslech zřejmé. I tak si jich pozorný náročný posluchač všimne. Samozřejmě za předpokladu, že má srovnání s lepšími přístroji.

WiiM Amp, zdroj: hifimanie.cz

Co si budeme namlouvat. Pokud byste se rozhodli používat v kuchyni pouze švýcarský nůž, nejspíš byste toho moc neuvařili. Nevýhody integrovaných zesilovačů se tak časem projeví i bez toho, abyste hledali ty nejjemnější detaily a porovnávali vlastní sestavu s tou u kamaráda. Už jen proto, že ve skutečnosti nemáte sestavu, ale jeden zdrojový přístroj a reprosoustavy, zatímco kamarád má hraček rovnou pět. Vám se tak nikdy nepodaří udělat selektivní upgrade jednotlivých částí. Když vám pak třeba ta streamignová přestane vyhovovat, protože už nedostane podporu nejnovějších formátů audia, nezbude než vyměnit celý zesilovač. A to neřeší ani ty nejlepší dual mono konstrukce, které lze ze zvukových kompromisů obviňovat jen těžko.

Dual mono konstrukce: Pokročilé řešení v integrované formě

Ve světě vysokého Hi-Fi se poměrně často setkáte s pojmem dual mono, nebo plně symetrická konstrukce zesilovače. To znamená, že pokud byste přístroj otevřeli, velmi snadno identifikujete napájecí zdroj, který sytí proudem oddělené desky monofonních výkonových modulů. Typicky je navíc doplňuje ještě předzesilovací modul, který se ujímá přípravy signálu k finálnímu zesílení, ovládání hlasitosti i přepínání jednotlivých vstupů. Tento přístup představuje elegantní kompromis mezi světem integrovaných a dělených zesilovačů. V jednom šasi fungují dva oddělené zesilovače, každý pro jeden kanál. Taková konstrukce minimalizuje přeslechy mezi kanály a zajišťuje čistší, přesnější zvuk. Je samozřejmě nákladnější, ale také poskytuje výrazně lepší zážitky

Typickým příkladem dual mono konstrukce může být i Mark Levinson no. 5805, zdroj: tisková zpráva výrobce

Příkladem tohoto přístupu je například i špičkový MARANTZ Model 10. Tento zesilovač nabízí řešení pro ty, kdo touží po jednoduchosti integrovaného zesilovače, ale nechtějí slevit z kvality zvuku. Dual mono konstrukce zajišťuje oddělení signálových cest pro každý kanál, což přináší lepší separaci, zamezuje vzájemnému ovlivňování signálů, a tím přispívá ke kvalitnější reprodukci zvuku.

Dělené zesilovače: Specializace pro špičkový zvuk

Pro mnoho audiofilů představují dělené zesilovače svatý grál. Princip oddělení předzesilovače a koncového zesilovače do dvou samostatných zařízení přináší několik zásadních výhod, které se odrážejí v kvalitě zvuku.

Představte si, že předzesilovač je jako dirigent, který má na starosti celkové zpracování a interpretaci hudby. Určuje, jaké tóny zazní, s jakou intenzitou a v jakém tempu. Koncový zesilovač pak představuje orchestr – dodává sílu a dynamiku potřebnou k tomu, aby hudba zazněla v plné kráse a s veškerou energií. Každá část má svou klíčovou roli: předzesilovač se stará o jemné detaily a kontrolu nad zvukem, zatímco koncový zesilovač zajišťuje, aby tento zvuk zněl dostatečně silně a bez zkreslení. Tak funguje například i nedávno recenzovaná sestava Matrix Audio Elements s výkonovým stupněm Element P2.

Matrix Audio Element X2 a P2, zdroj: hifimanie.cz

Fyzikální výhody tohoto rozdělení jsou zřejmé. Každý komponent může výrobce navrhnout a optimalizovat pro jeho konkrétní úlohu. Tímto způsobem minimalizujeme šum a zkreslení, které mohou vznikat, když například digitální a analogové obvody sdílejí stejný prostor. Digitální obvody mohou generovat elektromagnetické rušení, které se v analogových signálech vedoucích až k reproduktorům může projevit jako nežádoucí šum nebo zkreslení. Tento šum může překrýt jemné detaily ve zvuku, které jsou klíčové pro vnímání prostoru a hloubky nahrávky. Tím, že tyto obvody v dělených zesilovačích oddělíme, tato rizika významně snižujeme. A obzvlášť, když u odděleného zesilovače dodržíme dual mono konstrukci jako u špičkového SPL Performer s900.

Napájení výkonového zesilovače působí impozantním dojmem, zdroj: spl.audio

Prémiové značky, jako je Dan D’Agostino, jdou ještě dál a zajišťují, že jejich zařízení konstruují tak, aby napájecí zdroje i klíčové obvody oddělili co nejvíce, což zajišťuje maximální čistotu a přesnost zvuku. Pak můžeme vidět oddělení jednotlivých komponent i u samotného předzesilovače jako Dan D’Agostino Momentum C4.

Monobloky a bi-amping: Přístup pro nejnáročnější posluchače

Pro ty, kteří touží po absolutně nejlepším zvuku, existují ještě pokročilejší varianta dělených zesilovačů. Ti nejnáročnější totiž nedají dopustit na dva monobloky a nebo dokonce bi-amping, na který padnou hned čtyři. Toho je sice možné dosáhnout i pomocí dvou stereo zesilovačů, ale využití dvojice monobloků je klasika. Absolutní oddělení výkonového stupně, obrovský prostor pro napájení a nekompromisně dimenzované chlazení jsou tím, co jinde nezískáte. Příkladem takového zesilovače může být třeba extrémně nákladný Linn Klimax Solo 800, nebo třeba 20x dostupnější SPL Performer m1000.

Jediný pár terminálů a extrémní chlazení i výkon zdobí Linn Klimax Solo 800, zdroj: linn.co.uk

Monobloky jsou extrémně specializované koncové zesilovače, které zesilují signál pouze pro jeden kanál – levý nebo pravý. Tento přístup zajišťuje, že každý kanál má svou vlastní oddělenou cestu, což minimalizuje jakékoli možné zkreslení nebo interference. Pro náročné posluchače, kteří hledají maximální čistotu a sílu, jsou monobloky ideální volbou, i když se to neobejde bez vyšších nákladů a složitější instalace.

Bi-amping je další technika, která posouvá kvalitu zvuku na další úroveň. Použitím dvou zesilovačů pro každý reproduktor – jednoho pro basy a druhého pro středy a výšky – můžeme dosáhnout většího detailu a dynamiky. Každý zesilovač se specializuje na určitou frekvenční oblast, což přináší lepší kontrolu nad zvukem a zlepšuje celkovou zvukovou scénu. A jak už jsme naznačili, je tu samozřejmě možnost, dosáhnout ho nejen pomocí čtveřice monobloků, ale také třeba s párem stereo zesilovačů.

I Matrix Audio Element P2 umí fungovat jako monoblok, nebo jako stereofonní výkonový stupeň pro bi-amping, zdroj: matrix-digi.com

Závěr

Výběr mezi integrovaným a děleným zesilovačem závisí na vašich individuálních potřebách, rozpočtu a zvukových preferencích. Zatímco integrované zesilovače jsou skvělou volbou pro ty, kteří hledají jednoduchost a cenovou dostupnost, dělené systémy nabízejí větší flexibilitu, lepší zvukovou kvalitu a dlouhodobou hodnotu. Pokud se vám totiž podaří ulovit špičkové výkonové stupně, pak můžete střídat zdroje a předzesilovače do zbláznění. Síly pro vaše reprosoustavy bude vždycky dost. Záleží tak jen na prostoru a ochotě zabývat se propojením jednotlivých komponent.

A nakonec, když dojde na překrásné reprosoustavy se statisícovými cenovkami, bude tu hrát roli i estetika. A oltář ze čtyř monobloků, racku s předzesilovačem, gramofonem a streamerem vždycky vypadá honosněji než drobný digitální univerzál. Je ale otázkou, zda si to bude myslet i zbytek rodiny. A na to je také dobré pamatovat.

Domů » Zesilovače dělené a integrované – průvodce začátečníka

Jan Frič

Od malička pohlcený technologiemi, zvukem a obrazem. Nejraději je, když sedne doma u filmu. Pak ostatní otravuje řečmi o tom, že je domácí kino lepší než multiplex.